\u201eTo nen\u00ed mo\u017en\u00e9\u2026\u201c za\u0161eptal.<\/p>\n\n\n\n
![\"\"](\"https:\/\/chch.arminfonews.ru\/wp-content\/uploads\/2025\/10\/snapedit_1760593625828-800x1024.jpeg\")
<\/figure>\n\n\n\nUd\u011blalo se mu nevolno. V\u0161echno vypadalo stejn\u011b, jen vzduch byl jin\u00fd \u2013 t\u011b\u017e\u0161\u00ed, von\u00edc\u00ed po hl\u00edn\u011b a\u2026 po n\u00ed.
Po jej\u00edm parf\u00e9mu.
Po v\u016fni, kter\u00e1 kdysi napl\u0148ovala cel\u00fd d\u016fm.<\/p>\n\n\n\n
\u201eMarie?\u201c \u0159ekl, sotva sly\u0161iteln\u011b.<\/p>\n\n\n\n
Vtom se ozvalo zaprask\u00e1n\u00ed.
Z lo\u017enice.
Pomalu, bez v\u011btru, se dve\u0159e pootev\u0159ely.<\/p>\n\n\n\n
St\u00e1l tam dlouho, ne\u017e se odv\u00e1\u017eil ud\u011blat krok.
Uvnit\u0159 bylo v\u0161echno na sv\u00e9m m\u00edst\u011b: \u0161\u00e1la na k\u0159esle, kniha na stolku, fotografie v r\u00e1mu.
Ale te\u010f tam n\u011bco p\u0159ibylo.<\/p>\n\n\n\n
Na pol\u0161t\u00e1\u0159i le\u017eela \u010derstv\u00e1 r\u016f\u017ee.<\/p>\n\n\n\n
Zarazil se. Ta r\u016f\u017ee byla z jeho rann\u00ed kytice. Poznal ji \u2013 m\u011bla lehce zlomen\u00fd stonek, kter\u00fd se mu r\u00e1no nepoda\u0159ilo opravit.
Klekl si, dotkl se j\u00ed \u2013 byla \u017eiv\u00e1.<\/p>\n\n\n\n
A v tu chv\u00edli usly\u0161el hlas.
Ne nahlas, ne jasn\u011b \u2013 jen tich\u00fd, jako v\u00e1nek:
\u201eNeplakej.\u201c<\/p>\n\n\n\n
Oto\u010dil se. A v rohu st\u00e1la \u017eensk\u00e1 postava. Pr\u016fsvitn\u00e1, klidn\u00e1, zn\u00e1m\u00e1.
Jej\u00ed silueta se leskla jako mlha.<\/p>\n\n\n\n
\u201eMarie\u2026\u201c vydechl.<\/p>\n\n\n\n
Postava se usm\u00e1la.
\u201eV\u00edm, \u017ee jsi nezapomn\u011bl,\u201c \u0159ekla jemn\u011b.
\u201eA proto jsem se vr\u00e1tila.\u201c<\/p>\n\n\n\n
C\u00edtil, jak se mu podlomila kolena.
Cht\u011bl k n\u00ed j\u00edt, dotknout se j\u00ed \u2013 ale ona ustoupila.
\u201eNe,\u201c \u0161eptla. \u201eJe\u0161t\u011b ne. Jen jsem cht\u011bla, abys v\u011bd\u011bl, \u017ee nejsem pry\u010d. Ka\u017ed\u00e1 kv\u011btina, kterou mi p\u0159inese\u0161, m\u011b p\u0159iv\u00e1d\u00ed bl\u00ed\u017e.\u201c<\/p>\n\n\n\n
Zav\u0159el o\u010di \u2013 a kdy\u017e je otev\u0159el, byl s\u00e1m.
Kv\u011btiny z\u016fstaly. V\u016fn\u011b tak\u00e9. Ale r\u016f\u017ee z pol\u0161t\u00e1\u0159e zmizela.<\/p>\n\n\n\n
Od toho dne se jeho \u017eivot zm\u011bnil.
U\u017e nechodil na h\u0159bitov ka\u017ed\u00fd den.
Kv\u011btiny za\u010daly samy objevovat se doma \u2013 \u010derstv\u00e9, vo\u0148av\u00e9, s kapkami rosy, i kdy\u017e venku nepr\u0161elo.
A poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se posadil k j\u00eddlu, m\u011bl pocit, \u017ee naproti n\u011bmu n\u011bkdo sed\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
Sousedi si za\u010dali \u0161eptat.
\u0158\u00edkali, \u017ee v noci, kdy\u017e proch\u00e1zej\u00ed kolem jeho domu, sly\u0161\u00ed \u017eensk\u00fd sm\u00edch.
A \u017ee z jeho oken se line v\u016fn\u011b r\u016f\u017e\u00ed, i v zim\u011b.<\/p>\n\n\n\n
Jednoho ve\u010dera, kdy\u017e venku zu\u0159ila bou\u0159e, na\u0161el na prahu ob\u00e1lku.
Uvnit\u0159 bylo jedin\u00e9 slovo \u2013 napsan\u00e9 \u017eenskou rukou, kterou poznal okam\u017eit\u011b:
\u201eZ\u00edtra.\u201c<\/p>\n\n\n\n
Dal\u0161\u00ed r\u00e1no usly\u0161el tich\u00e9 cinknut\u00ed.
V\u00e1za se rozpadla na kusy. Voda se rozlila po stole a mezi st\u0159epy le\u017eela r\u016f\u017ee. Stejn\u00e1, jakou j\u00ed d\u00e1val, kdy\u017e se poznali.<\/p>\n\n\n\n
Vzal ji do ruky, p\u0159ivon\u011bl \u2013 a usm\u00e1l se.<\/p>\n\n\n\n