Ráno začalo úplně obyčejně. Po několika horkých dnech půda kolem domu vyschla, a tak jsem se rozhodl zalít květiny brzy, dokud slunce ještě nebylo příliš vysoko. Vzal jsem hadici, pustil vodu a právě jsem se chystal přejít k vzdálenějšímu záhonu, když jsem ucítil ostrý a velmi nepříjemný zápach.

Nejdřív mě napadlo, že někde poblíž uhynulo malé zvíře. Zápach byl těžký a tak intenzivní, že jsem měl chuť okamžitě se vrátit do domu.

Jeho zdroj však byl mnohem blíž, než jsem čekal.

Jen několik metrů od záhonu, vedle starého dřevěného plotu, vyčnívalo z trávy něco jasně červeného.

Zastavil jsem se.

Na první pohled to vypadalo, jako by na zemi ležel kus syrového masa. Po několika vteřinách jsem si ale všiml pohybu.

Červené výběžky se lehce pohupovaly.

Instinktivně jsem ustoupil o krok dozadu.

První myšlenka byla, že jde o nějakého neobvyklého červa nebo živočicha, kterého jsem nikdy předtím neviděl. Podivná věc vypadala vlhce, téměř slizce. A právě od ní vycházel ten odporný zápach, který jsem cítil už u dveří.

Přibližovat se mi vůbec nechtělo.

Zvědavost však nakonec zvítězila.

Opatrně jsem přišel blíž a dával pozor, abych se ničeho nedotkl. Teprve tehdy mi došlo, že jsem se od samého začátku mýlil.

Přede mnou nebylo žádné zvíře.

Vyrostlo to ze země

Když se člověk pozorně podívá na spodní část takového podivného útvaru, může si všimnout typické struktury houby. Podobné organismy skutečně existují a člověka, který je spatří poprvé, mohou pořádně vyděsit.

Jedním z nejznámějších příkladů jsou zástupci čeledi hadovkovitých, mezi nimiž se objevují houby s červenými nebo oranžovými „chapadly“. Mimořádně neobvykle vypadá květnatec Archerův, známý také jako „ďáblovy prsty“ nebo „chobotnicová houba“.

Mladá plodnice zpočátku vůbec nepřipomíná to, v co se později promění. Vyvíjí se v kulovitém světlém obalu podobném vejci, který leží na povrchu půdy nebo je v ní částečně ukrytý.

Potom obal praskne.

Ven se začnou tlačit červené výběžky, které se postupně rozevírají do stran. Právě proto si člověk může dospělou houbu splést s mořským živočichem, obrovským hmyzem nebo nějakým fantastickým tvorem.

Její vzhled je však pouze polovinou překvapení.

Proč tak strašně zapáchá

U mnoha květin slouží příjemná vůně k přilákání opylujícího hmyzu. Některé houby však používají úplně opačnou strategii.

Na povrchu plodnice se vytváří tmavá lepkavá hmota obsahující výtrusy. Ta vydává velmi silný zápach připomínající rozkládající se organické zbytky.

Pro člověka je tento pach mimořádně nepříjemný.

Mouchy však přitahuje.

Hmyz usedá na houbu, dostává se do kontaktu s hmotou obsahující výtrusy a následně je na svých nohách a těle přenáší na další místa. Houba tak využívá mouchy jako jakýsi dopravní prostředek.

To, co člověku připadá odporné, je z pohledu přírody velmi účinným způsobem rozmnožování.

Právě proto může být první dojem z podobné houby tak klamný. Červená barva, neobvyklý tvar a zápach rozkladu nutí mozek hledat známé vysvětlení: zraněné zvíře, vnitřnosti nebo neznámého tvora.

Skutečnost je však mnohem zajímavější.

Jak se něco takového může objevit u domu

Výskyt neobvyklé houby nemusí znamenat, že je se zahradou něco v nepořádku.

Podhoubí může dlouhou dobu nepozorovaně existovat v půdě nebo v rozkládajícím se rostlinném materiálu. Vhodným prostředím jsou zejména místa s dřevní štěpkou, starými kořeny, kompostem, mulčem a dalšími organickými zbytky.

Při vhodné kombinaci vlhkosti a teploty se plodnice mohou objevit velmi rychle.

Člověk proto může roky pečovat o stejný pozemek, aniž by si něčeho neobvyklého všiml, a pak jednoho rána objeví organismus, který tam nikdy předtím neviděl.

Navíc jeho neobvyklý vzhled nemusí vydržet dlouho. Houba se objeví, rozevře, rozšíří výtrusy a postupně se začne rozkládat.

Je bezpečné se jí dotýkat?

Pokud objevíte neznámou houbu, je rozumnější nebrat ji do holých rukou a už vůbec neposuzovat její jedlost pouze podle fotografie nebo podle vzhledu.

Existuje obrovské množství druhů hub a organismy, které vypadají velmi podobně, mohou mít zcela odlišné vlastnosti.

Pokud houba roste v zahradě a její silný zápach vám vadí, lze plodnici opatrně odstranit v rukavicích. Odstranění viditelné části však neznamená, že zmizí celé podhoubí. Jeho hlavní síť se nachází v půdě či jiném substrátu a může zabírat mnohem větší prostor.

Pokud houba nikomu nepřekáží, může být zajímavější nechat ji na místě a jednoduše sledovat, jak se vyvíjí.

Pro mě se tento nález stal nečekanou připomínkou toho, jak zvláštní dokáže být úplně obyčejná příroda.

Ještě před několika minutami jsem byl přesvědčený, že se mezi mými květinami objevil nějaký neznámý tvor. Stál jsem opodál a přemýšlel, jestli je vůbec bezpečné se k němu přiblížit.

Ve skutečnosti jsem pouze sledoval zcela běžnou část životního cyklu tohoto organismu.

Květiny jsem nakonec zalil, ale během dne jsem se na to místo ještě několikrát vrátil.

Červená „chapadla“ už mi najednou nepřipadala tak děsivá.

Nejpřekvapivější však bylo něco jiného. Abych spatřil něco, co vypadalo jako tvor z fantastického filmu, nemusel jsem cestovat do džungle ani hledat vzácná zvířata.

Stačilo jednoho rána vyjít na vlastní zahradu.