Moje dcera se vrátila od dědečka nezvykle tichá a zamyšlená. Pak ke mně přistoupila a zašeptala: „Mami, dědeček mě vždycky bere s sebou do koupelny. Zamkne dveře a nutí mě slíbit, že nikomu neřeknu, co tam spolu děláme.“

Tato fotografie byla pořízena v 70. letech minulého století a po celá desetiletí na ní nikdo neviděl nic neobvyklého. Obyčejný okamžik – známé oblečení, uvolněné tváře a scéna, která na první pohled nevzbuzovala žádné podezření.

Lékař se mě ani nezeptal na mé zdravotní potíže. Místo toho chtěl vědět, kdo mi připravuje jídlo.

Na první pohled vypadá tato fotografie ze 70. let jako naprosto obyčejný okamžik zachycený v čase. Oblečení, úsměvy, známé prostředí – všechno působí přirozeně a nic nenasvědčuje tomu, že by na snímku bylo něco zvláštního.

Nejpodivnější nebyly zamčené dveře koupelny. Nejhorší bylo to, co moje mladší dcera za těmi dveřmi zašeptala.
Moje dcera se vrátila od dědečka nezvykle tichá a zamyšlená. Pak ke mně přistoupila a zašeptala: „Mami, dědeček mě vždycky bere s sebou do koupelny. Zamkne dveře a nutí mě slíbit, že nikomu neřeknu, co tam spolu děláme.“
Tato fotografie byla pořízena v 70. letech minulého století a po celá desetiletí na ní nikdo neviděl nic neobvyklého. Obyčejný okamžik – známé oblečení, uvolněné tváře a scéna, která na první pohled nevzbuzovala žádné podezření.