Jmenuji se Claire a nikdy nezapomenu na den, kdy jsem znovu spatřila člověka, o kterém jsem byla přesvědčená, že už ho nikdy v životě neuvidím.

Vzala jsem si bezdomovce, kterému zbýval pouhý měsíc života. Všichni mě považovali za blázna, ale já jsem ho odmítla opustit. Starala jsem se o něj, držela ho za ruku a zůstala po jeho boku až do posledního vydechnutí.

Byla jsem naprosto zdrcená poté, co jsem při porodu přišla o své druhé dítě. Každou noc jsem plakala a přemýšlela, jak vůbec dokážu žít s tak obrovskou bolestí. Můj manžel byl podivně klidný, ale já byla natolik pohlcená žalem, že jsem tomu nevěnovala pozornost.

„S manželem jsme si nikdy nedokázali představit, že nás jednoho dne opustí náš vlastní syn. Jednoho rána nám oznámil, že už ho nebaví se o nás starat, a rozhodl se nás poslat do domova důchodců.

Mami, pokaždé, když mě dědeček koupe, chce si se mnou zahrát tajnou hru. Říká mi, abych zavřela oči, a když je zavřu, začne něco dělat…“
Jmenuji se Claire a nikdy nezapomenu na den, kdy jsem znovu spatřila člověka, o kterém jsem byla přesvědčená, že už ho nikdy v životě neuvidím.
Vzala jsem si bezdomovce, kterému zbýval pouhý měsíc života. Všichni mě považovali za blázna, ale já jsem ho odmítla opustit. Starala jsem se o něj, držela ho za ruku a zůstala po jeho boku až do posledního vydechnutí.