Ten večer v podniku Stonebridge Diner jako by vzduch zhoustl. Lžíce zůstaly viset nad talíři, šálky s kávou se zastavily těsně před rty. Všichni znali nepsané pravidlo: ke Calebovi
„Ashovi“ Rourkovi se nechodí. Neoslovuje se. Nevyptává se. Prostě tam je — jako temný mrak nad městem, který možná nikdy nezahřmí, ale přesto
[...]








