Na první pohled není na té scéně nic neobvyklého. Tichá obytná čtvrť, ranní klid, listy stromů se jemně pohupují ve větru. Muž jde po chodníku a vede na vodítkách dva psy. Vypadá to jako běžná, ničím výjimečná situace, kterou potkáte na ulici každý den.

Jenže ten dojem trvá jen pár vteřin. Pak se něco zlomí.

Pohyb psů je příliš plynulý. Hýbou se naprosto synchronizovaně, jejich hlavy se neotáčejí, dýchání není patrné. A co víc – při pečlivějším pohledu si lidé začínají uvědomovat děsivou pravdu:

To nejsou skuteční psi.

Záběry, které obletěly svět

Všechno začalo jednoduchým záznamem z bezpečnostní kamery před jedním rodinným domem. Video, dlouhé sotva dvacet vteřin, se objevilo na sociálních sítích a během několika hodin se stalo virálním. Lidé ho sdíleli, analyzovali snímek po snímku a snažili se pochopit, co vlastně vidí.

A čím více se dívali, tím znepokojivější to celé působilo. Psi nebyli živí. Byli to roboty – ale ne ledajaké. Byly to extrémně realistické napodobeniny živých tvorů, které klamaly oči i mysl.

Nepohybovali se jako běžné stroje. Neměli kovové tělo, jejich «srst» vypadala skutečně, jejich kroky byly tiché a plynulé. Právě ta dokonalost byla nejděsivější. Nebylo v nich nic náhodného, žádný záchvěv života. Jen předem naprogramovaný pohyb.

Kdo je tajemný muž z videa?

Brzy byl muž ze záznamu identifikován. Jde o doktora Colina Mersaulta, bývalého vědce pracujícího na utajených projektech v oblasti robotiky. Před pěti lety odešel ze státní laboratoře a od té doby o něm nebyly žádné zprávy. Až do teď.

Jeho návrat nebyl bombastický. Nebyl oznámen tiskovou zprávou ani vědeckou publikací. Místo toho prostě vyšel na ulici – a světu ukázal, že umělý život už možná není sci-fi.

V krátkém rozhovoru, který následoval po medializaci případu, doktor Mersault řekl:
«Život není to, co cítíme. Je to to, čemu věříme. A pokud něčemu uvěříme dostatečně silně, stane se to realitou.»

Etika versus technologie

Video se rychle stalo nejen senzací, ale i tématem odborných diskusí. Technologové žasli nad úrovní zpracování. Filozofové a etici ale bijí na poplach.

Co se stane, když přestaneme rozeznávat, co je živé a co ne? Jaký dopad to bude mít na naše vztahy, naše vnímání pravdy, naši důvěru ve svět kolem nás?

Robotici mluvili o revoluci v oblasti biomimetiky – vědy, která se snaží napodobit biologické procesy stroji.

Psychologové varovali před dopady na děti, seniory nebo osoby trpící duševními poruchami.

Filozofové připomněli, že když realita ztratí hranice, ztrácíme i odpovědnost.

Varování v přestrojení?

O týden později zveřejnil Mersault na svém blogu otevřený dopis. Nebyl to žádný technický popis jeho výtvorů. Byl to osobní manifest.

«Nepřišel jsem děsit ani ohromit. Chtěl jsem jen ukázat, jak snadno můžeme být oklamáni. A že pokud nebudeme opatrní, jednoho dne nás bude obklopovat faleš tak přesvědčivá, že o pravdu už nikdo nebude stát.»

Tím dopisem nezpůsobil jen diskusi. Zasáhl nerv společnosti, která už dávno přijala iluze jako běžnou součást života – ať už jde o upravené fotografie, syntetické hlasy nebo uměle generované obličeje.

Zrcadlo doby

To, co znepokojilo lidi nejvíc, nebyli roboty. Bylo to to, že jim věřili. Bylo to to, že se ani na chvíli nepozastavili nad tím, co vidí. Ta pětisekundová iluze jim stačila.

Ten krátký okamžik nám nastavuje zrcadlo. Ukazuje, že jsme připraveni přijmout iluzi, pokud je pohodlná, estetická a známá. A právě to činí Mersaultovy «psy» tak nebezpečnými – ne jejich existence, ale náš vztah k nim.

Závěr: otázka, která zůstává

Mnoho lidí se po zhlédnutí videa ptá: jak dlouho potrvá, než podobné stroje vstoupí do běžného života? Budeme si je pořizovat místo domácích mazlíčků? Nebo místo lidí?

Ale možná je otázka jiná. Možná bychom se měli ptát: až ten den přijde – poznáme vůbec rozdíl? A bude nám na tom záležet?