Zářivky v terminálu D na letišti Boryspil zalévaly leštěnou podlahu chladným, nemocničním světlem. Poslední pasažéři příletu z Istanbulu se unaveně táhli k celní kontrole. Jejich kufry duněly o dlažbu a v tiché hale zněly jako ozvěna.

Poručík Taras Kovalenko, muž s tmavýma očima a lehkým kulháním, stál stranou, pozoroval řadu cestujících a vedle něj spořádaně seděla jeho partnerka — německá ovčanda jménem Zorja. Tato fenka nebyla žádný domácí mazlíček. Byla profesionál. Specializovaná na vyhledávání drog, výbušnin a nebezpečných látek. Během tří let služby nikdy neporušila rozkaz. Až do toho osudného večera.

Všechno začalo jedním nečekaným pohybem.

Zorja, jindy klidná a přesná, náhle trhla hlavou směrem k ženě v šedém kabátě, která tlačila dětský kočárek. Uši se jí napřímily, tělo ztuhlo. A dřív než Taras stihl utáhnout vodítko, Zorja se prudce rozběhla.

— Zorjo, ke mně! — vykřikl Taras. Ale neuposlechla.

V okamžiku skočila ke kočárku, předními tlapami narazila na jeho rám. Žena vykřikla a ustoupila. Kočárek se zakymácel, modrá deka sklouzla na podlahu a odhalila plačící miminko.

Ale to nebylo všechno.

Zorja ignorovala dítě. Zuřivě čenichala u spodní části kočárku, škrábala na zipovanou kapsu a vydávala výstražné zvuky. Taras doběhl, zatímco žena koktala:
— Je to jen výbava pro dítě… opravdu nic jiného…

Bez zaváhání rozepnul zip kapsy.

Vypadla hadrová panenka a hned za ní svazek zabalený v látce. Jakmile ho rozbalil, v ruce držel několik plastových balíčků oblepených černou páskou. Zkušený nos Zorji nelhal. Amfetamin. Stovky gramů. A v panence navíc ukrytý komponent hodinového strojku.

Potenciální výbušnina.

Zorja zabránila katastrofě.

Žena byla okamžitě zatčena. Nebyla matkou dítěte. Miminko, jak se později ukázalo, bylo uneseno v jiné zemi a použito jako krytí pro pašování drog — a snad i pokus o teroristický čin. Dítě bylo dehydrované, s příznaky podání sedativ. Bylo okamžitě převezeno do nemocnice.

Letiště bylo evakuováno, bezpečnostní složky uvedeny do pohotovosti. V médiích vypukla bouře. Příběh Zorji obletěl zemi během několika hodin. Média ji nazývala hrdinkou. Psa, který zachránil desítky životů.

Druhý den ministerstvo vnitra oznámilo, že Zorja bude vyznamenána medailí za zásluhy. Poručík Kovalenko přijal desítky gratulací. Před televizními kamerami, s dojetím v očích, řekl:

— Udělala to, co by žádný člověk nedokázal. Není to jen pes. Je to moje parťačka. A ona pozná zlo, i když se schovává pod dětskou dekou.

Případ dál vyvolává otázky. Kam až jsou lidé schopni zajít? Jak je možné, že někdo použije dítě jako štít pro pašování a zločin?

Ale v jedné věci se veřejnost shoduje: dokud budou mezi námi psi jako Zorja, žádné zlo nezůstane dlouho skryté.