Klášter svaté Agáty, ukrytý v tiché a odlehlé kotlině, byl po staletí vnímán jako symbol duchovní čistoty a přísné disciplíny. Šlo o ženský klášter, do kterého nebyl mužům povolen vstup. Po generace se zde ženy oddávaly modlitbě, askezi a službě Bohu, chráněny vysokými zdmi a pravidly, jež se zdála být neotřesitelná. Ale to, co se začalo dít za zavřenými vraty, otřáslo nejen tímto klášterem, ale i širokou veřejností.

Všechno začalo nenápadně. Jedna mladá řeholnice přišla k matce představené s nečekaným a znepokojivým přiznáním – byla těhotná. Tvrdila, že neví, jak k tomu mohlo dojít, a že nikdy s nikým neměla intimní kontakt. Matka představená to nejprve považovala za nějaké nedorozumění, psychický problém nebo snad chybu v lékařském vyšetření. Ale když za několik týdnů přišly s podobným oznámením další dvě, tři a poté ještě více sester, rozhostilo se v klášteře naprosté zděšení.

Klášter byl přísně střežen. Obklopený vysokou kamennou zdí, vybavený kamerovým systémem zvenčí, s kontrolovanými dodávkami a žádnými muži v dosahu – jak by se tedy něco takového mohlo stát? Otázky přibývaly, odpovědi nikde.

Matka představená se rozhodla jednat. Bez vědomí ostatních nechala nainstalovat skryté kamery na různých místech v areálu – v chodbách, skladištích, společenských místnostech a dokonce i v technických prostorách. Nešlo o špionáž ze zlomyslnosti, ale o zoufalý pokus zjistit pravdu dřív, než se skandál rozšíří mimo klášterní zdi.

Prvních několik dní kamery nezaznamenaly nic podezřelého. Sestry se věnovaly modlitbám, pracovaly na zahradě, vařily, studovaly písmo. Až osmý den kamera v jedné staré zásobovací místnosti odhalila něco šokujícího.

Na záběrech bylo vidět, jak jedna z řeholnic otevírá nenápadná dvířka ve zdi. Za nimi se nacházel úzký kamenný tunel, o kterém se domnívali, že byl dávno zazděn. Chvíli poté tunelem přichází muž. V pracovní kombinéze, s batohem na zádech, očividně věděl, kam jde. Na dalších záběrech je vidět, že se opakovaně setkává s několika řeholnicemi. Vše bylo pečlivě utajeno, organizováno, a stalo se zjevně pravidlem.

Pozdější vyšetřování ukázalo, že muž byl místní řemeslník, který před několika lety pracoval na opravách vodovodního potrubí v okolí kláštera. Při jedné z návštěv objevil starý tajný vchod – původně určený jako úniková cesta ze středověku. Místo aby o nálezu informoval, rozhodl se ho využít. A některé řeholnice mu to zřejmě umožnily – z touhy po blízkosti, z osamění, nebo z prosté lidské potřeby být s někým, kdo je z masa a kostí.

Když vyšlo vše najevo, skandál propukl naplno. Média se tématem okamžitě chopila. Věřící byli šokováni. Veřejnost rozdělena – jedni vinili řeholnice z pokrytectví, druzí tvrdili, že jsou oběťmi represivního systému, který potlačuje přirozené potřeby člověka. Někdo nazýval muže svůdcem, jiní v něm viděli jen zrcadlo toho, co se stalo nevyhnutelným.

Matka představená rezignovala. Některé sestry složily řádový šat a odešly do civilního života. Klášter byl uzavřen na dobu neurčitou. Ale to nejpodstatnější zůstalo – otázky, které případ otevřel, nezmizely. Lze člověka skutečně oddělit od světa, od vztahů, od tělesnosti, aniž by tím trpěl jeho duch? Není víra pevnější, když se zakládá na svobodě, ne na odmítání přirozenosti?

Dnes klášter svaté Agáty mlčí. Jeho zdi stojí, ale jsou prázdné. Uvnitř už nezní zpěvy ani modlitby – jen ticho, které připomíná, že za každou zdí, jakkoliv svatou, se může skrývat příběh, který otřese celým světem.