Měla být doma sama. Koupelna měla být prázdná. Ale to, co se stalo za těmi dveřmi, překročilo veškeré hranice chápání. Otevřela dveře… a on tam stál. Nahý. Ve sprše. A když se otočil, kapky vody stékající po jeho těle odhalily něco, co jí navždy změnilo život.

Všechno začalo jako obyčejný den… dokud neuslyšela téct vodu
Anna (jméno bylo změněno) se v ten den vrátila domů o něco dřív než obvykle. Běžný pracovní den. Unavená, chtěla si jen umýt ruce, převléknout se a na chvíli si sednout.

Manžel byl na služební cestě. Dům měl být prázdný.

Ale voda tekla. Ze sprchy.

Zmatená a lehce podrážděná, otevřela dveře koupelny – a v tu chvíli se její svět zastavil.

Ve sprše stál muž. Nahý. Cizinec.
Byl vysoký. Vypracovaný. Voda stékala po jeho tmavé, lesklé pokožce. Otočený zády, držel sprchovou hlavici. Nečekala, že se otočí. Ale otočil se.

A v tom okamžiku Anna zapomněla dýchat.

Co viděla? Něco, co znala ze svých snů
Na jeho břiše byl symbol. Jasně viditelný. Vypálený do kůže, ne tetování. Kruh, uvnitř trojúhelník a uprostřed písmeno A – ale otočené vzhůru nohama. Mystické. Starobylé.

A v tu chvíli si vzpomněla. Už ho viděla. Ve snech.

Tím to ale nekončilo. Řekl její celé jméno. A něco, co NIKDO nemohl vědět
Když se Anna chtěla otočit a utéct, muž promluvil. Klidným, hlubokým hlasem:

„Anna Marie Dvořáková. Narozena 4. dubna 1991, ve 3:04 ráno. Byla jsi vybrána ještě před narozením.“

Ztuhla.

Tohle NIKDO nevěděl. Ne celé jméno, ne přesný čas porodu. Ani na sociálních sítích to nikdy neuváděla. To věděli jen její rodiče. A ti… už dávno nežili.

Kdo to byl? A proč byl v její koupelně?
Zalapala po dechu. Zeptala se: „Kdo jsi?“

Neodpověděl. Jen ukázal na zrcadlo, zamlžené od páry.

Anna se pomalu otočila. A tam, v mlze na skle, se objevila věta napsaná zevnitř:

„Je tady, aby tě probudil.“

Co znamenal ten znak?
Anna začala pátrat. Proč právě ona? Co ten symbol znamená?

Našla ho. V zakázaných knihách, v okultních fórech. V legendách se mu říká Značka Avaleie – starodávného Strážce snů. Říká se, že se zjevuje jednou za století vyvoleným. Těm, kdo nosí paměť předků ve svém podvědomí.

A Anna byla jednou z nich.

O několik dní později se symbol objevil i na jejím těle
Začalo to jako skvrna. Pak to zčervenalo. Nakonec se z toho vyvinul ten samý symbol – na jejím vlastním břiše.

V noci lehce svítil. A začaly se jí zdát sny – ale už to nebyly noční můry.

Byly to vize. Cizí města. Neznámé jazyky. Lidé, které nikdy nepotkala – ale věděla, jak se jmenují.

Od té chvíle se muž nevrátil. Ale ona ví, že je nablízku
Fyzicky ho už neviděla. Ale jeho přítomnost cítí.

Značka na jejím těle zahřeje, když je poblíž. Někdy slyší jeho hlas ve snu. Jindy cítí, že stojí za ní, ale když se otočí – nikdo tam není.

Lidé si myslí, že se zbláznila. Ale ona ví, že není jediná
Na internetu našla další. I oni zažili podobné setkání. I oni mají značku. I jim se změnily sny.

Společně teď hledají odpovědi. Na otázku, kterou si ještě nedávno nedokázali ani položit:
Proč právě my? A co máme udělat?