Na klidném předměstí, kde se zahrady lesknou čerstvě posekanou trávou a sousedé si zdvořile mávají přes plot, se odehrála tichá válka. Nešlo o ploty, ani o stromy vrhající stín — šlo o bazén. A o to, co se stane, když se dobrý člověk rozhodne už nenechat si všechno líbit.

Hlavním hrdinou je Aleš, obyčejný muž, který si chtěl po letech dřiny splnit sen. Postavil si bazén. Ne luxusní, ne honosný. Prostě tak akorát — pro sebe, svou rodinu a letní klid.

Ale to, co se dělo poté, nemá obdoby. A to, co udělal nakonec? O tom mluví celá čtvrť dodnes.

První průnik: „Jsou to jen děti“
Bylo horké letní dopoledne. Aleš si vyšel s kávou na terasu a v bazénu uviděl… dvě děti ze sousedství, jak se tam vesele koupou.

Zaskočený se ptal, kdo jim dovolil vejít.

„Máma říkala, že to nevadí,“ odpověděly.
„Ty jsi přece nebyl doma.“

Aleš byl slušný. Řekl jim, že příště by bylo lepší zeptat se. Děti odešly.

Jenže druhý den přišly znovu. Tentokrát s maminkou a tátou, kteří se tvářili, jako by byli na veřejném koupališti.

„Ale notak, Aleši,“ smála se sousedka. „Vždyť je to jen voda. Děti se aspoň zabaví.“

A tím to začalo.

Z bazénu se stal komunitní vodní park
Další dny to bylo horší. Děti, puberťáci, dokonce i cizí lidé, které Aleš nikdy předtím neviděl. Někteří přelézali plot. Jiní chodili přes zahradu sousedů. Hudba, smích, plechovky od piva, chipsy, ručníky pohozené v trávě.

Aleš zůstal vězněm ve vlastním domě. Když šel něco říct, slyšel:

„Nejsi trochu přecitlivělý?“
„Měli bysme se dělit, jsme přece sousedi!“
„Takovej bazén u plotu je jako pozvánka.“

Zabezpečení? Zbytečné.
Zamknutá branka? Vypáčená.
Kamera? Okamžitě stížnosti, že „šmíruje děti“.
Cedule „Soukromý pozemek“? Stržena.

Aleš volal policii. Přijeli. Sepsali. Ale:

„Nemáme přímý důkaz. Potřebujete fotky, svědky, škodu.“

Právník?

„Máte pravdu. Ale připravte se na dlouhý a vyčerpávající proces.“

A tak Aleš udělal to, co nikdo nečekal.

Tajný plán
Mlčel. Nesnažil se je přesvědčovat. Jen dokumentoval.

Každé narušení.

Každý cizí člověk.

Videa. Fotky. Časové záznamy.

Poškozené vybavení. Rozlámané dlaždice. Poničená tráva.

A pak přišel velký krok.

Proměna v bažinu
Aleš vypnul filtraci.
Nalil do vody biologicky nezávadnou látku, která však způsobila zakalení, zápach a zelené zabarvení.
Přidal plovoucí plastové lilie, umělého krokodýla a ceduli:
„BIOEXPERIMENT – VSTUP ZAKÁZÁN. RIZIKO KOŽNÍ REAKCE.“

Když další den přišla skupinka puberťáků, zůstali stát jako opaření. Jeden skočil dovnitř. Vyplaval zelený. Na druhý den měl podrážděnou kůži — ne od chemikálií, ale z hanby.

Hněv sousedů
„To myslíš vážně?“
„Zničil jsi nám léto!“
„Můj syn měl vyrážku!“
„Tohle je nemocný!“

Aleš nic neřekl. Jen ukázal na kameru. A pak — podal žalobu.

Soud, pokuty a vítězství
Měl vše zdokumentováno. Soud rozhodl:

Dva sousedé dostali pokutu za narušení soukromí.

Jeden zaplatil opravy bazénu.

Jedna rodina se musela veřejně omluvit.

A od té doby? Klid. Ticho. Respekt.

Aleš bazén vyčistil. Instaloval zakrývací systém, nové osvětlení, biometrické zámky. A nyní si ve svém bazénu užívá absolutní soukromí.