Anna nikdy nesnila o bohatství. Byla obyčejná studentka, která si vydělávala večerními směnami v malé kavárně a snažila se přežít ze stipendia a skromné pomoci od matky. Život ji nešetřil – otce ztratila už jako dítě a její matka pracovala dnem i nocí, aby ji mohla uživit. Anna byla zvyklá spoléhat se jen na sebe. Až do dne, kdy do jejího života vstoupil on.

Vladimír Aleksejevič byl přesným opakem všech jejích představ. Šedesátiletý podnikatel s prošedivělými vlasy, klidným hlasem a očima, které prozrazovaly hloubku i bolest. Jednoho večera vstoupil do kavárny, objednal si kávu a zůstal až do zavíračky. Jen tiše pozoroval Annu. Druhý den přišel znovu. A pak další. Nemluvil dvojsmyslně, nenabízel peníze. Jen naslouchal, vyprávěl, přinášel květiny a knihy. A jednoho dne ji pozval na večeři.

Kamarádky si klepaly na čelo: „To nemyslíš vážně! Vždyť je to dědek!“ Ale Anna v něm viděla něco jiného. Laskavost. Bezpečí. Respekt. Tři měsíce poté jí Vladimír nabídnul prsten a ruku. V luxusní restauraci, s výhledem na noční město. Řekla ano.

Svatba byla pohádková – bílá róba, hudba, hostina snů. Bulvární noviny přetékaly titulky: „Chudá studentka ulovila milionáře!“ Veřejnost ji označila za zlatokopku. Ale Anna mlčela. Věděla své.

Jenže nic ji nepřipravilo na to, co přišlo během jejich svatební noci.

Anna byla nervózní. V hlavě jí běhaly myšlenky: „Bude to trapné? Bude to chtít hned? Co když…?“ Vešla do ložnice plné růží a tlumeného světla. Vladimír seděl na kraji postele, se sklenkou vína v ruce, zamyšlený.

— Anno, — promluvil tiše, — chci tě o něco požádat.

Napnula se. Čekala cokoliv.

— Samozřejmě. Řekni, — odpověděla, i když jí srdce bušilo.

— Nelekni se. Vím, že jsi asi čekala něco jiného. Ale prosím tě – zůstaň dnes jen se mnou. Bez polibků. Bez doteků. Bez fyzické blízkosti. Chci, abys mi vyprávěla. O sobě. O dětství. O snech. O tom, čeho se bojíš. Chci poznat tvoji duši.

Anna ztuhla.

Nebylo to divadlo. Mluvil upřímně. Nechtěl její tělo. Chtěl její srdce.

— Myslíš to vážně? — zašeptala.

Přikývl. A v tom okamžiku Anna pochopila: ten muž není žádný starý milionář, který si koupil mladou nevěstu. Je to člověk, který ví, co znamená milovat.

Tu noc nestrávili v objetí, ale v rozhovoru. Řekla mu o babiččiných koláčích, o tom, že se jako malá bála tmy, a o tom, že touží být spisovatelkou. A on naslouchal. Doopravdy. Beze spěchu, beze slov navíc.

Dnes, po třech letech, je Anna úspěšnou autorkou. Její kniha „První noc“ se stala bestsellerem po celé Evropě. Napsala v ní pravdu – ne o penězích, ale o muži, který v jejich první společné noci požádal o něco nečekaného: zůstat.

Dnes žijí v domě u moře. Každý večer spolu mluví, drží se za ruce, jako tenkrát. Ona je stále mladá. On je stále moudrý. A jejich láska? Je skutečná.

A pokud si myslíš, že tohle je jen další moderní pohádka – mýlíš se.

Tohle je příběh o tom, jak jediná žádost může změnit celý život.