Na letišti panoval obvyklý chaos. Cinkání kufrů, spěchající cestující, hlasité hlášení z reproduktorů, fronty u odbavení. Mezi tím vším — pětiletá holčička s růžovým batohem, která se pevně tiskla k plyšovému medvídkovi. Vedle ní mladý pár, působili jako její rodiče.
Nikdo si jich nevšímal.
Až do chvíle, než se ozvalo hlasité štěkání.

Max, služební pes, belgický ovčák, se zničehonic rozštěkal. Prudce. Neúprosně.
Byl to veterán — desítky zásahů, specialista na výbušniny a chemické látky. Nikdy se nespletl. Nikdy neštěkal zbytečně.
A teď neštěkal na kufr, na cestujícího ani na tašku.

Štěkal přímo na plyšového medvídka.

Strážní okamžitě zpozorněli. Max tahal za vodítko, neklidně vyskakoval.
— „Pes signalizuje hrozbu. Musíme provést úplnou kontrolu,“ řekl důstojník.

Muž začal protestovat. Žena ochranitelsky objala dívku.
Děvčátko mlčelo a tiskla medvídka k hrudi.

Celou trojici odvedli do oddělené kontrolní místnosti. Prohledali pasy, zavazadla, oblečení.
Nic podezřelého. Všechno se zdálo být v pořádku.

Ale Max dál štěkal. Neúnavně. Oči měl upřené jen na jednu věc — na hračku.

— „Zlatíčko, můžeme se podívat na tvého medvídka?“ zeptal se policista.
Holčička se rozplakala. A pak — úplně nečekaně — matka medvídka vytrhla a hodila ho na zem.

Max vystartoval jako blesk. Jediným skokem byl u medvídka a roztrhl ho zuby.

V místnosti zavládlo ticho. Zevnitř vypadla nejen výplň, ale i kovová kapsle. Bez označení. Hermeticky uzavřená.

V tu chvíli se všechno změnilo.

Letiště spustilo nouzový režim. Prostor byl evakuován. Na místo dorazil pyrotechnický tým.
Analýza obsahu kapsle odhalila to nejhorší:
uvnitř byl vysoce toxický nervový plyn. Vojenský typ.
Stačila by drobná netěsnost a stovky lidí mohly být mrtvé — buď přímo na letišti, nebo později v letadle.

„Rodiče“?
Neexistovali. Falešné doklady. Vymyšlené identity. Součást mezinárodního pašeráckého gangu.
Holčička?
Unesená před třemi měsíci. Využita jako nenápadný kryt.
A medvídek?
Tajná skrýš. Nepostřehnutelná skenery. Ale ne pro Maxe.

Ten den nebyl Max jen pes. Byl hrdina. Zachránil stovky životů.

Ale to nejděsivější?
Toto nebyl první případ. Byl to třetí.

Dva podobné případy předtím prošly bez povšimnutí.
Kolik dalších hraček s tichým nákladem ještě cirkuluje po světě?
Kolik dětí slouží jako nevědomé nástroje zločinu?

Max dostal vyznamenání. Medaili. A krátkou dovolenou. Ale brzy se vrátil do služby. Protože ne všechny hrozby jsou viditelné.

A holčička? Je nyní v bezpečí, pod ochranou úřadů. Ale noc co noc se prý ptá:

— „Kde je můj medvídek?“

Protože netušila, že v náručí držela zbraň.
Tichou bombu schovanou ve hře.