Bylo klidné, ospalé ráno v tiché čtvrti, když důstojník Sidorov a jeho policejní pes Ralph dostali zdánlivě rutinní úkol — prohledat starý dům, který byl podle záznamů již několik měsíců neobývaný. Dům patřil staré vdově Galině Artěmjevně, která nedávno zemřela.

Jenže obyvatelé sousedních domů opakovaně hlásili podivné jevy: světla se v noci samovolně rozsvěcela, za okny se pohybovaly stíny, někdy byly slyšet i kroky nebo šepot. V domě, kde podle všeho nikdo nežil, něco nebylo v pořádku.

Když policisté vstoupili dovnitř, okamžitě si všimli něčeho neobvyklého. Dům byl čistý. Příliš čistý. Žádný prach, žádný zatuchlý vzduch, žádné pavučiny. Naopak — ve vzduchu byl cítit jemný levandulový osvěžovač. Všechno nasvědčovalo tomu, že tu někdo stále pravidelně uklízí.

Zatímco kolega prověřoval patro, Sidorov a Ralph začali s přízemím. Právě tehdy Ralph ztuhl. Jeho chlupy se zježily, vycenil zuby a začal hluboce vrčet. Potom náhle vyštěkl, zprudka zatáhl za vodítko a zaměřil se na jeden konkrétní obraz visící na zdi.

Šlo o portrét ženy se dvěma dětmi — malovaný ve starodávném stylu, temný, až znepokojivý. Na pozadí jinak světlého interiéru působil téměř děsivě. Ralph se choval, jako by za obrazem byl vetřelec. Štěkal, vyskakoval, drápal do zdi.

Sidorov si obraz důkladně prohlédl baterkou, ale nic zvláštního neviděl. Jenže Ralphova reakce byla natolik silná, že ji nemohl ignorovat. S opatrností obraz sundal ze zdi. A to, co se objevilo za ním, zcela změnilo průběh celé akce.

Na první pohled byla za obrazem obyčejná zeď. Ale při bližším zkoumání si všiml malé škvíry. Prstem nahmatal mělký otvor. Jemně zatlačil.

Panel se s tichým kliknutím otevřel.

Za ním se nacházela tajná skrýš. Nevelká, ale plná předmětů, které by žádný slušný člověk doma neměl mít. Desítky pasů. Kreditní karty. Svazky klíčů. Fotografie. Bankovky různých měn. Falešné doklady. A pak — snímky lidí, kterým byly rudou fixou přeškrtnuty oči.

Bylo jasné, že toto není obyčejná úschovna. Byla to temná kronika kriminální činnosti. Každý dokument, každý klíč, každá tvář měla svou historii — a možná tragický konec.

Kriminalisté, kteří na místo dorazili během půl hodiny, záhy objevili další tajnou místnost v suterénu. Tam nalezli psací stroj, rukavice, izolepy, mapy s vyznačenými body, seznamy zakódovaných jmen a dat. Některá jména odpovídala osobám, které byly za posledních deset let pohřešované.

A tehdy padla otázka, která všechny vyděsila: Existovala vůbec Galina Artěmjevna? Nebyla to jen vymyšlená identita, pod kterou se někdo skrýval?

Sousedé o ní mluvili jako o tiché, milé ženě, která sotva vycházela z domu. Ale nikdo ji skutečně neznal. Na dopisech, které chodily na její adresu, byla různá příjmení. Žádní příbuzní. Žádná jasná minulost. Její smrt, původně považovaná za přirozenou, teď vypadala podezřele.

Dům byl okamžitě zapečetěn a vyšetřování se rozjelo naplno. Díky stopám nalezeným v tajné skrýši byli identifikováni a zatčeni první podezřelí. Někteří z nich byli napojeni na organizovaný zločin, jiní byli neznámí a stále v hledáčku policie.

Ale nic z toho by se neodhalilo, kdyby nebylo Ralpha. Byl to právě on, kdo vycítil nebezpečí tam, kde by ho nikdo nehledal. Jeho instinkt zachránil možná desítky životů a otevřel dveře k rozpletení rozsáhlé sítě.

Tento případ otřásl i těmi nejzkušenějšími detektivy. Ukázal, že skutečné zlo se ne vždy skrývá v temných uličkách. Někdy visí přímo na zdi — tiché, zaprášené a nehybné. A čeká. Až si ho někdo konečně všimne.