Noc byla nezvykle tichá, jako by celé město zadržovalo dech. Jen občasné auto prořízlo temnotu svými světlomety. Seržant Jan Novák, zkušený hlídkový policista, věděl, že právě v těchto hodinách se stávají ty nejpodivnější události. Ale nic ho nemohlo připravit na to, co ho čekalo.

Jeho směna začala bez problémů – pár rutinních kontrol, drobná dopravní přestupky, dva telefonáty od znepokojených obyvatel. Krátce před půlnocí se mu však ve sluchátku ozval praskavý hlas dispečera: na okraji města byl nahlášen podezřelý objekt.

Když odbočil do opuštěné ulice, uviděl ho okamžitě. Přímo pod chladným světlem lampy stála masivní dřevěná rakev. Vypadala nová – tmavý lak se leskl a kovové rukojeti odrážely světlo jako led.

Novák zastavil vůz, zapnul majáky a cítil, jak mu po zádech přeběhl mráz. Nebyl slyšet žádný krok, žádný hlas – jen vítr, který hnal pár suchých listů po chodníku.

Pomalu vystoupil, zavřel za sebou dveře a ruka mu instinktivně sjela k pouzdru se zbraní. Každý krok směrem k rakvi duněl v tichu jako úder kladiva.

Když byl dost blízko, srdce se mu rozbušilo. Opatrně uchopil víko a pomalu ho nadzvedl. Panty zaskřípaly a vzduch kolem jako by náhle ztěžkl.

Uvnitř ležela… panenka. Ale ne obyčejná – byla v životní velikosti, oblečená do starých svatebních šatů. Látka, kdysi sněhově bílá, byla lehce zažloutlá. Obličej byl děsivě realistický: zavřená víčka, jemné řasy… a hrudník, který se lehce zvedal a klesal, jako by dýchala.

Novák ustoupil, prudce víko zavřel a hlavou mu problesklo: buďto špatný vtip, nebo něco mnohem horšího. Popadl vysílačku a zavolal posily.

Zatímco čekal, ticho se stalo až nesnesitelným. Z rakve se ozvalo slabé šustění. Víko se pomalu samo pootevřelo a panenčina hlava se otočila směrem k němu. Oči – živé, ledové – se upřely přímo do jeho.

Seržant tasenou zbraň pevně držel, ale v další vteřině bylo vše opět nehybné. Když dorazili ostatní policisté, našli uvnitř jen nehybnou figurínu se skleněnýma očima. Přesto Novák nikdy nezapomněl na pocit, že se ty oči hýbaly… a sledovaly ho.

Od té noci se té ulici vyhýbá. Rakev dodnes stojí ve skladě důkazů – součást případu bez jména, bez podezřelého a bez vysvětlení. Ale někteří přísahají, že v hluboké noci slyší z jejího nitra tiché klepání…