Měla to být obyčejná zimní noc pro Alexeje, zkušeného řidiče kamionu, který se už setkal s lecčím – od sněhových bouří po zrádné ledovky.

Ale to, co viděl tu noc, změnilo všechno.

Zatímco projížděl opuštěnou silnicí, zahlédl postavu mávající rukama u krajnice.

Byla to mladá dívka, oblečená příliš nalehko na třeskutý mráz, s dlouhými vlasy vlajícími ve větru, rukama přitisknutýma k tělu.

Alexej okamžitě sešlápl brzdu.

Věděl, že ji tam nemůže nechat.

Ale to, co se zpočátku zdálo jako běžná pomoc cizinci, se rychle změnilo v něco mnohem temnějšího.

Záhadné setkání na opuštěné cestě
Alexej strávil celý svůj život na silnicích Ruska. Byl zvyklý na náhlé změny počasí, divoké bouračky i podivné příhody.

Ale tohle bylo něco jiného.

Mladá dívka stála sama uprostřed sněhu, jako by se tam objevila odnikud.

Žádné auto, žádné stopy v závějích—jen ona, osamělá postava na pusté silnici.

Jak se tam dostala? A proč byla úplně sama?

Bez váhání otevřel dveře kabiny a běžel k ní.

„Slečno, jste v pořádku? Co se stalo?“
Ona se třásla, rty měla namodralé zimou, v očích čistý strach.

„Já… já si to nepamatuju…“ zašeptala, zatímco se k sobě tiskla rukama.
Alexej okamžitě věděl, že něco není v pořádku.

Šokující objev v jejích dokladech
Rychle ji posadil do teplé kabiny svého kamionu a nastavil topení na maximum.

Dívka třesoucíma rukama uchopila šálek horkého čaje, ale stále působila zcela dezorientovaně.

„Jak se jmenujete?“ zeptal se jemně.
Na chvíli zaváhala, pak sotva slyšitelně zašeptala:

„Marina… Já… nepamatuju si, jak jsem se sem dostala…“
Alexej ztuhl. Něco tu nehrálo.

Z kapsy jejího kabátu vyčnívala občanka.

Opatrně ji vytáhl a podíval se na jméno.

To, co viděl, mu zmrazilo krev v žilách.

Byla tam její fotka…

Ale datum narození ukazovalo rok 1987!

Marině mělo být 36 let, ale dívka před ním nemohla mít víc než 20.

A pak ta největší hrůza—v dokladech bylo uvedeno, že zemřela v roce 2019!

Alexejovi vyschlo v krku.

Kdo vlastně byla? A jak se tam dostala?
Hlavou se mu honila spousta otázek.

Tato dívka byla oficiálně mrtvá už čtyři roky.
A přesto tu seděla, naživu, ale zmatená a s prázdnou myslí.
A vůbec si nevzpomínala, co se stalo.

Alexej ucítil neznámý strach.

Byla to chyba v systému?
Někdo ukradl její identitu?
Nebo se stalo něco mnohem děsivějšího?

Dívka se na něj podívala široce rozevřenýma očima plnýma obav.

„Proč se na mě tak díváte?“
Neodpověděl hned.

„Marino, pamatujete si svůj domov? Svoji rodinu?“
Zamračila se, jako by se snažila vybavit si vzpomínky.

„Já… pamatuju si vodu. Řeku. Most… Byla tam tma. Pak zima… A pak… nic.“
V tu chvíli se Alexejovi vybavila jedna stará zpráva.

Před čtyřmi lety, v této oblasti, bylo v řece nalezeno auto.

Za volantem seděla mladá žena. Její tělo se nikdy nenašlo.

Jmenovala se Marina.

Tajemství, které nemělo vyplout na povrch
Alexej sevřel volant tak silně, až mu zbělely klouby.

Mohla přežít celé ty roky?
Kde byla? A proč nic neví?
A jestli byla oficiálně mrtvá… kdo tedy celou tu dobu žil pod jejím jménem?

„Marino, musíte jít na policii,“ řekl rozhodně.
Ale dívka se zachvěla a zbledla ještě víc.

„Ne! Nemůžu… Oni… Oni mě najdou…“
Ale kdo? Kdo ji měl najít?

Alexej neměl odpovědi, ale věděl, že tohle je jen začátek.

Rozsvítil dálková světla, sešlápl plyn a zmizel v temné noci—aniž by tušil, že už nikdy nic nebude jako dřív.

Co se stalo pak?
Tento příběh dodnes zůstává nevyřešenou záhadou.

Někteří tvrdí, že Alexej nikdy nedojel na policejní stanici.
Jiní říkají, že Marina prostě zmizela z jeho kamionu.
Ale jedno je jisté—nikdo ji už nikdy neviděl.

Mohla skutečně přežít celé ty roky? Nebo za tím vším bylo něco mnohem děsivějšího?

Některé věci by měly zůstat navždy pohřbené…