Anna stála před zrcadlem ve své bílé róbě. Kytice lučních květů se jí třásla v rukou a srdce jí bilo tak silně, že měla pocit, že ho slyší celá místnost. Slzy jí stékaly po tvářích, ale nikdo z hostů netušil pravdu. V jejich očích byla šťastná nevěsta. Jen Anna věděla, že ty slzy nebyly z radosti.

Její rodina stála na pokraji zkázy. Nemocný otec, dluhy a hrozící bída. Nebylo jiné volby – musela se obětovat. Viktor, bohatý muž se šedinami ve vlasech, jí nabídl cestu ven. Nešlo o lásku, ale o dohodu. Její „ano“ ji navždy spoutalo s osudem, který si sama nezvolila.

Svatba bez štěstí

V kostele vesnice zářily svíce a jejich světlo zvýrazňovalo Viktorovu přísnou tvář. Jeho šedivé vlasy jej dělaly ještě starším. Když Anna tiše zašeptala své „ano“, hlas se jí třásl – každé slovo bylo jako trhlina v jejím srdci. Viktor jí navlékl zlatý prsten a usmál se, nevnímaje, že její slzy byly slzami bolesti, nikoliv štěstí.

Hosté tleskali, přesvědčeni, že byli svědky dojemného okamžiku. Ale pravda byla krutá: šlo jen o obchod, zoufalý pokus zachránit rodinu.

Po obřadu odvezl Viktor Annu do své městské vily – paláce s mramorovými podlahami, vysokými stropy a služebnictvem, které se klanělo při každém jejím kroku. Pro jiné by to byl sen, ale pro Annu to byla zlatá klec.

První noc

Když padla noc, Viktor ji doprovodil do pokoje a řekl jen:
— Zvykni si. Tohle je teď tvůj život.

Anna zavřela dveře a padla na postel. Oči ji pálily od pláče, ale spánek nepřicházel. Myšlenky na sestru Elenu, která ji u oltáře objala, se jí vracely znovu a znovu. Obětovala svou lásku kvůli povinnosti, ale v hloubi duše cítila, že cena bude strašná.

Najednou ticho přerušil zvuk. Šplouchání vody. Nejdřív slabé, pak stále silnější, jako by skrz zdi protékala řeka. Anna ztuhla. Viktor byl v koupelně už příliš dlouho.

Strach

Srdce se jí rozbušilo ještě víc. Co když se mu něco stalo? Nebyl mladý, zdraví ho mohlo zradit. Opatrně si přehodila župan a bosá vyšla do temné chodby. Spod dveří koupelny prosvítal úzký pruh světla.

Zastavila se. Ruka se jí zastavila nad klikou. Možná potřebuje pomoc… pomyslela si. Ale uvnitř ní rostl neklid, stísněný pocit, že něco není v pořádku.

Otevřela dveře.

A to, co spatřila, ji málem připravilo o vědomí.

Viktor stál před zrcadlem. Ale nebyl to ten unavený muž, kterého viděla před několika hodinami. Jeho pohled byl ostrý, chladný, oči pronikavé a nelidsky tvrdé. Obličej zkřivený podivnou grimasou. V ruce svíral malý kovový předmět, který se leskl v oslnivém světle.

Voda dál tekla, ale Anna se nemohla odtrhnout od jeho pohledu. V jeho očích nebylo ani stopy po laskavosti – jen hrozivý stín.

Odhalení

Viktor se k ní pomalu otočil.
— Musíš to pochopit, Anno, pronesl hlubokým, pevným hlasem. Tento dům má svá pravidla. A pokud je porušíš… budeš litovat.

Mráz jí projel páteří. To, čeho se nejvíc bála, se začalo naplňovat. Nebylo to manželství záchrany, ale začátek noční můry.

Anna pochopila, že její život se právě navždy změnil. Její svatba nebyla koncem, ale vstupem do temného osudu.