Když Selina poprvé vstoupila do domu Viktora, bohatého vdovce zlomeného bolestí ze ztráty manželky, všechno se proměnilo. Jeho noci, dříve nekonečné a naplněné zoufalým pláčem dvojčat, se náhle ponořily do ticha. Žádná chůva nevydržela jejich křik: jedna po druhé odcházely, vyčerpané a bezmocné. Ale Selina… ta si prostě sedla na zem vedle kolébky a začala tiše broukat ukolébavku. A okamžitě zavládl klid. Jako by se sama noc sklonila, aby naslouchala jejímu hlasu.

Dům ponořený do podivného klidu

Pro Viktora to byl zázrak. Jeho srdce, zatvrzelé zármutkem, poprvé po dlouhé době rozechvěle ožilo. Díval se, jak děti klidně usínají, a chápal: tahle žena není obyčejná. Ale co se skrývalo za jejím tichým pohledem? Proč její slova působila, jako by v nich byla nevyřčená tajemství?

Nikdo ve vesnici nevěděl, odkud se vzala. Selina se objevila, jako by přišla z ničeho – bez rodiny, bez minulosti. Její schopnost utišit děti působila téměř nadpřirozeně, jako by znala kouzlo, které ostatním chybělo.

Pohled, který znepokojuje

Ve dne byla tichá, skromná, skoro neviditelná. Ale v noci… se něco měnilo. Její hlas v sobě nesl nejen něhu, ale i hluboký smutek, starobylou bolest, která probouzela neklid. Viktor stále častěji naslouchal.

Až jedné noci, napůl ve spánku, zaslechl slova, která nikdy neměl slyšet:

— Vaše tajemství zůstanou se mnou… i ta, která váš otec nezná.

Ta věta ho zasáhla jako ledová čepel. Jaká tajemství by mohly mít děti? A co znamenal její děsivý slib?

Úzkostné probuzení

Od té chvíle ticho v domě přestalo být uklidňující. Začalo být hrozivé. Viktor si začal všímat znepokojivých detailů: děti hleděly na Selinu s podivně vážným výrazem, její úsměv někdy působil chladně, až nelidsky.

Ve vesnici se šířily zvěsti. Někteří tvrdili, že Selina je uprchlice s temnou minulostí. Jiní špitali, že je léčitelka, která ovládá tajné síly, schopné podmanit si duše zpěvem.

Strach, který nelze potlačit

Viktor se snažil zahnat podezření. Vždyť to byla právě Selina, kdo přinesl do jeho domu pořádek a klid. Ale její slova o tajemstvích ho pronásledovala. Pokud dokonce i on, otec, něco o svých dětech neví – kdo tedy skutečně řídí jejich osud?

Noci byly čím dál delší a těžší. Viktor se bál usnout, aby znovu neuslyšel její šepot. A děti… ty se k Selině tiskly víc než k němu.

Co se skrývá za ukolébavkou?

V jeho mysli se začala rodit děsivá myšlenka: co když Selina nepřišla náhodou? Co když její přítomnost byla součástí plánu, který on ještě nepochopil?

Existují lidé, kteří nevstupují do domu jen kvůli práci či chlebu, ale aby naplnili osud, propojený s dávnými tajemstvími. Tajemstvími, která dokážou zničit všechno, čemu člověk věří.

A Viktor si uvědomil: noci, kdysi zaplněné dětským křikem, se staly ještě děsivějšími. Protože ticho, které Selina přinesla, mohlo být jen závojem – a za ním se skrývala pravda mnohem temnější.