Dvanáctiletá Maja letěla poprvé sama. Měla na sobě obnošenou bundu, roztrhané tenisky a malý starý batoh, ve kterém byly dvě knihy, rozbitý telefon a fotografie její matky — ženy, kterou nedávno ztratila. Po smrti matky jí charitativní nadace darovala letenku, aby se mohla dostat k tetě do Brooklynu a začít nový život.

V kabině letadla si nikdo dívky nevšímal. Všichni byli zaměstnáni svými záležitostmi. Jen jeden muž na ni občas pohlédl — Viktor Hale, slavný miliardář s chladným pohledem a pověstí nemilosrdného obchodníka.

Let probíhal klidně, dokud Viktor náhle nezbledl a nechytl se za hruď. O vteřinu později se zhroutil bez vědomí. Cestující ztuhli, kabinou se ozvaly výkřiky, ale nikdo nevěděl, co dělat.

Jen Maja si vzpomněla, jak ji matka naučila dělat masáž srdce. Vyskočila, přiběhla k muži a hlasitě přikázala:
— Položte ho na zem! Rychle, hlavu dozadu!

Všichni v panice poslechli. Dívka začala stlačovat jeho hrudník a dýchat mu do úst, přesně tak, jak ji kdysi učila matka. Minuty se táhly jako věčnost. A pak se Viktor rozkašlal a zhluboka se nadechl. Kabina propukla v potlesk — lidé nevěřili vlastním očím.

Když letadlo přistálo, muže odnesli na nosítkách. Maja stála opodál, svírajíc popruh batohu. Než ho odnesli, Viktor otevřel oči a podíval se na ni. Jeho rty se sotva pohnuly — něco zašeptal. Ale hukot motorů jeho slova přehlušil.

Později se Maja dozvěděla, co tehdy řekl.
A ta slova jí navždy zlomila srdce… 😱😱😱

Když letadlo už opustilo ranvej a lidé se rozcházeli po terminálu, přistoupila k Maje letuška.
— Děvčátko, — řekla tiše, — pan Hale tě požádal, abych ti tohle předala.

V rukou držela složený list papíru a zlatou vizitku. Maja rozechvělými prsty rozložila poznámku. Bylo tam jen několik řádků, napsaných nerovným písmem, jako by ve spěchu:

„Děkuji ti za život. Ale možná jsem vlastně zachránil ten tvůj.“

Dívka nechápala, co to znamená. Myslela si, že jí miliardář prostě děkuje. Ale o pár dní později se všechno vyjasnilo.

V novinách se objevila zpráva:
„Známý podnikatel Viktor Hale zemřel ve své vlastní nemocnici a odkázal veškerý majetek… neznámé dívce jménem Maja B.“
Maja zůstala stát, zírala na obrazovku staré televize, zatímco hlasatel četl řádky z jeho závěti. Neměla sílu plakat. V hlavě jí znělo jen jediné — ten šepot, který tehdy v letadle neslyšela.

O několik týdnů později jí zavolali z právní kanceláře. Muž s chladným hlasem řekl:
— Dívko, pan Hale ti nezanechal jen peníze. Zanechal ti dopis.

V obálce vonící drahým inkoustem ležel bílý list s krátkým poselstvím:

„Připomněla jsi mi, že srdce není jen orgán. Když jsem v tobě uviděl sebe — malého, ztraceného, ale silného — pochopil jsem, jak zbytečně jsem žil. Jestli tohle čteš — věz, že jsi můj nejdůležitější čin.“

Maja dlouho hleděla na ta slova. A najednou pochopila — když zachránila jeho život, on zachránil její osud.
Po tvářích jí stekly slzy, ale tentokrát — ne ze smutku.

Pochopila, že teď má nejen minulost, ale i budoucnost.

Šok však přišel, když otevřela poslední stránku dopisu. Dole, pod podpisem, stálo datum…
tři dny před letem.

Ten dopis napsal ještě předtím, než ho zachránila. 😱😱😱