V době, kdy se většina lidí žene za novostavbami, designovým nábytkem a moderními domy na klíč, jeden muž udělal pravý opak. Místo toho, aby si koupil klasický dům, koupil si Boeing 727 od letecké společnosti. Ne kvůli sběratelství. Ne kvůli podnikání. Ale aby v něm živil svůj sen — bydlet v letadle uprostřed přírody.

Letadlo místo domu? Ano, a funguje to
Za letadlo zaplatil přibližně 100 000 dolarů. Samotné přemístění na lesní pozemek bylo samostatnou kapitolou — přeprava trupu vyžadovala nákladní auta, speciální povolení, odklonění dopravy a týdny příprav.

Ale on to nevzdal. Věděl, co chce. Chtěl domov, který bude jiný. Ne jen obytný prostor, ale zážitek.

Vnitřní přestavba trvala roky
Jakmile měl letadlo usazené na zemi, začal pracovat na interiéru.
Všechno dělal sám. Po večerech, po víkendech, roky.

Ponechal některé původní prvky — jako koupelnu, řadu sedadel, kokpit. Ale zároveň přidal funkční domácí prvky:

malou kuchyň s varnou deskou,

pračku a sušičku,

umyvadlo,

postel v zadní části kabiny,

solární panely na křídlech,

připojení na vodu a elektřinu.

Zvenčí je to stále Boeing 727. Uvnitř? Plně obyvatelný dům s duší a historií.

Život uprostřed lesa
Letadlo je umístěno na samotě, v tichu, obklopeno stromy. Každé ráno se muž probouzí s výhledem z okénka v trupu, kterým dřív lidé pozorovali mraky v 10 000 metrech výšky. Dnes se dívá na veverky a šustící listí.

„Když otevřu dveře, nejsem v městě, nejsem v chaosu. Jsem v tichu, a přitom ve stroji, který byl postaven pro hluk a rychlost. Ten kontrast miluju,“ říká.

Proč to udělal?
Na první pohled to vypadá jako výstřednost. Ale když slyšíte jeho příběh, dává to smysl. Celý život pracoval jako letecký inženýr. Cestoval, opravoval, analyzoval letadla. A čím víc s nimi byl v kontaktu, tím víc v nich viděl víc než jen stroje.

„Letadla jsou jako velryby nebes. Mají sílu, historii, charakter. A většina z nich skončí na šrotišti. Chtěl jsem jednomu z nich dát nový život.“

Jak vypadá každodenní život v letadle?
Rutina je v něčem jiná, v něčem podobná.

Voda teče z připojené studny.

Elektrika běží z kombinace solárních panelů a generátoru.

Teplo zajišťují kamna v prostoru původního nákladového prostoru.

Vše má své místo. Žádný zbytečný nábytek. Žádné stěny navíc. Každý centimetr využitý. A přitom stále dýchající duchem starého letounu.

Komu tím inspiruje?
Dnes ho sledují desítky tisíc lidí na sociálních sítích. Přijíždějí k němu dokumentaristé, ekologové, stavitelé alternativních domů. Ale on zůstává skromný.

„Nechtěl jsem být slavný. Chtěl jsem být svobodný.“

A možná právě tím si získává tolik pozornosti. Protože v době, kdy se vše točí kolem rychlosti, výkonu a betonu, on zvolil kov, ticho a prostor.