Ale pak jsem zaslechla kroky z lesa, a najednou se před mnou objevila další postava. Nejdřív jsem nerozpoznala, kdo to je. Stín byl vysoký a neobvyklý… Ale pak jsem se podívala do jeho očí a poznala, že jsou lidské.

Byl to muž. Vyšel z lesa tak náhle, že jsem sebou škubla. Držel v rukou pochodni a světlo od ní osvětlovalo jeho tvář — byla mi povědomá, ale nemohla jsem si vzpomenout, odkud. Pes zavyl, ale nepřiběhl k němu. Muž se nehýbal prudce, postupoval klidně.

— Neboj se, — řekl nízkým, klidným hlasem. — Pomůžu ti dostat se odsud.

V ten okamžik se zdálo, že vlci něco zpozorovali. Nevypadalo to, že by utíkali nebo útočili — jen stáli a čekali. A pak se stalo něco neuvěřitelného: jeden z vlků, největší, přistoupil k muži a… posadil se vedle něj, přitiskl se k jeho nohám, jako by ho uznal za svého pána.

Stála jsem tam s zatajeným dechem. Pes opatrně očichal muže a pak se podíval na mě, jako by se ptal: „Můžeme mu věřit?“ Přikývla jsem, nemohla jsem mluvit. Muž pozvedl ruku a vlci ustoupili o pár kroků, jako by jeho gesto mělo kouzelnou moc.

— Musíme jít rychle, — řekl. — Les je teď nebezpečný, ale existuje cesta, která je bezpečná.

Šli jsme úzkou stezkou, a všechno kolem se zdálo zvláštní: stromy houstly, tma byla tmavší a zvuky lesa připomínaly, že nás někdo sleduje. Najednou muž zastavil a ukázal rukou.

— Podívej se, tam je tvůj táta.

Nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Můj táta seděl u spadlého stromu, celý třásl, ale byl v pořádku, a vedle něj ležel můj košík s houbami. Vyrazila jsem k němu a objala ho tak pevně, že jsem cítila jeho strach i obrovskou úlevu.

— Jak…? — začala jsem, ale táta jen zakroutil hlavou.

Muž se pak usmál a zmizel stejně náhle, jako se objevil. Stáli jsme tam a rozhlíželi se kolem, a vlci postupně zmizeli v soumraku, jako by nikdy ani nebyli.

Tehdy jsem pochopila jedno: v lese nejsme nikdy sami. Existují síly, o kterých lidé ani netuší, které mohou ochránit i tam, kde se zdá, že není žádná naděje. Pes mě celou cestu domů nepustil z dohledu, a já věděla, že ten den — den, kdy se strach, zoufalství a zázrak spojily do jednoho — nikdy nezapomenu.