Každý z nás občas trochu zblázní. Někteří kupují bonsaje a pojmenovávají je, jiní začnou běhat maratony v kostýmu dýně. A někteří… si pořídí dům se zahradou, kde popustí uzdu kreativitě tak, že sousedi nevědí, jestli mají volat psychologa nebo stavební úřad.

Tak začal příběh muže jménem Aleš, kterého do té doby považovali za naprosto běžného obyvatele jedné klidné ulice na předměstí. Pracoval z domova, byl slušný, zdravil sousedy, sekal trávník. Až jednoho dne si objednal bagr.

A s tím to všechno začalo.

První fáze: jáma a beton
Na zahradu přijel nákladní vůz a složil betonový kruh o průměru zhruba dvou metrů. Lidé přes plot nevěřícně zírali. Co to bude? Dešťová nádrž? Kompostér? Hřiště pro psa?

Aleš bez vysvětlení začal kopat. Vznikla jáma hluboká skoro dva metry. Do ní osadil kruh, pečlivě jej vycentroval, okolí obsypal štěrkem a zbytek zasypal hlínou. Na povrchu vytvořil přesnou kruhovou dlažbu, uprostřed níž zůstal jen malý kovový poklop.

To vyvolalo paniku.

Sousedé spekulují
Na internetovém fóru místní čtvrti se rozhořela debata. Někdo si myslel, že si Aleš staví bunkr. Jiný tvrdil, že to bude studna. Nechyběli ani ti, kdo se obávali tajné laboratoře.

Aleš mezitím mlčel. Každý den krátce vyšel ven, otevřel poklop, něco změřil, občas pustil dovnitř páru. A zase odešel. Někdy večer z dlažby slabě svítilo.

Jednoho dne si lidé všimli, že do zahrady vedou trubky, které končí u nedalekého bojleru. A to byl zlom.

Pravda vyšla najevo
Jednoho dne Aleš pozval několik sousedů na čaj. Ti, ač skeptičtí, dorazili. A právě tehdy jim ukázal, co vlastně postavil.

Pod tou kruhovou konstrukcí se skrývala vertikální sauna. Jedinečná, domácí, vlastnoručně navržená. Betonové kruhové těleso sloužilo jako parní komora, vnitřek byl obložen tepelně odolným dřevem, osvětlen a odvětrán. Aleš do něj vcházel poklopem a sestupoval po kovovém žebříku. Jednou za tři dny si dopřál čtyřicet minut ve tmě a teple — naprosté ticho, žádné signály, jen on a jeho myšlenky.

Proč právě tohle?
Když se ho sousedka zeptala, proč se nepřihlásil do fitness centra nebo si prostě nepostavil klasickou saunu, usmál se.

„Protože tahle není pro ostatní. Tahle je jen moje. Pod zemí. Skrytá. A úplně tichá. Není to únik před lidmi. Je to návrat k sobě.“

A co na to ostatní?
Původně rozhořčení sousedé změnili názor. Někteří začali uvažovat, že by si postavili podobný prostor — ne nutně saunu, ale třeba tiché místo pro četbu nebo meditaci. A jiní si z Aleše dělají legraci jen napůl — protože vědí, že zatímco oni večer sledují zprávy, on jen zavře poklop a zmizí do klidu.