„Porodíš dvojčata na své narozeniny…“

Dívala se na svůj odraz ve skle a snažila se pochopit, proč právě teď. Proč právě ona. Proč po tom všem, čím si prošla.

— Jsi nějaká zamyšlená, — všiml si István a jemně ji vzal za ruku. — Je všechno v pořádku?

— Ano… jen jsem unavená, — odpověděla tiše, i když to nebyla pravda.

Uvnitř cítila neklid, který se nedal utišit.

Na venkově je přivítali srdečně. Rodiče připravili bohatou večeři, sousedé se zastavovali na návštěvu, ptali se na jejich život a plány.

Erika však mlčela.

Každá zmínka o dětech jí připadala jako bodnutí do srdce.

V noci nemohla usnout. Ležela potmě a vzpomínky se jí vracely s bolestivou jasností.

Tiše vstala a šla k oknu. Nad poli svítil měsíc.

— Pokud to bylo znamení… dej mi sílu tomu věřit, — zašeptala.

O několik týdnů později si začala všímat zvláštních změn. Byla neustále unavená, ráno jí bylo špatně, pachy jí vadily víc než dřív.

Nejdřív to ignorovala.

— Jen stres… práce… nic víc, — uklidňovala se.

Jednoho dne však držela v ruce těhotenský test.

Dvě jasné čárky.

Srdce se jí rozbušilo.

— To není možné… — vydechla.

Seděla na okraji vany a plakala. Ne strachem, ale smíšenými pocity bolesti a naděje.

Když to řekla Istvánovi, dlouho mlčel.

— Opravdu? — zeptal se nevěřícně.

Pak ji objal.

— Tentokrát to zvládneme. Společně.

Těhotenství bylo plné obav. Každá kontrola u lékaře ji děsila. Minulost ji stále pronásledovala.

Výsledky ale byly dobré.

Při druhém ultrazvuku lékař ztichl.

— Je něco špatně? — polekala se Erika.

Usmál se.

— Naopak. Čekáte dvojčata.

Svět se jí zatočil.

Vzpomněla si na slova cizí ženy.

István jí pevně stiskl ruku.

— Je to zázrak…

Blížil se její narozeninový den.

A právě tehdy začal porod.

Sanitka, světla, bolest, strach.

— Dýchejte… vydržte… — povzbuzovali ji lékaři.

A pak se ozval první pláč.

A druhý.

— Máte chlapečka a holčičku, — oznámila porodní asistentka.

Erika se rozplakala štěstím.

O několik dní později seděla u okna nemocničního pokoje a držela děti v náručí.

Na dvoře spatřila známou postavu.

Ta žena.

Stála tam, usmívala se.

A pak zmizela.

Navždy.

Erika pochopila, že některá setkání mění život navždy.