Byla bledá, vyčerpaná, pod očima měla tmavé kruhy. Na sobě měla starý svetr, jako by jí byla neustále zima. Vlasy měla ledabyle sepnuté — už dávno neměla sílu starat se o sebe.

Několik vteřin na sebe mlčky hleděli.

— Borisi?.. — zašeptala. — To jsi ty?..

Květiny mu málem vypadly z rukou.

— Evo?.. Ty žiješ?..

Matěj se nechápavě podíval na oba.

— Mami… vy se znáte?..

Eva se pomalu posadila na posteli.

— Ano… kdysi dávno. V jiném životě.

Boris se posadil na židli. Třásly se mu ruce.

Uplynulo deset let.

Deset let od chvíle, kdy poznal dívku s jasným úsměvem v malém městě. Deset let od slibu, že se vrátí. A pak… zmizel.

Kariéra. Peníze. Kontakty. Nový život.

A Eva zůstala sama.

— Myslela jsem, že jsi mrtvý… — řekla tiše.

— Já si myslel totéž o tobě — odpověděl hořce. — Nikdy ses neozvala.

— Ty jsi odešel první… — šeptla.

V místnosti zavládlo ticho.

— On mi koupil čokoládu… — promluvil Matěj. — Pomohl mi, mami…

Eva se zadívala na Borise se slzami v očích.

— Ty jsi mu pomohl?..

— Nevěděl jsem, že je tvůj syn… — odpověděl.

Sklopila pohled.

— Neřekla jsem ti to. Protože jsi odešel.

Boris se zhluboka nadechl.

— Kolik je mu let?..

— Osm a půl.

Zbledl.

— To znamená, že… je můj?..

Eva přikývla.

— Ano.

Jedno slovo. A jeho svět se zhroutil.

Otočil se k oknu.

— Myslel jsem, že jsem úspěšný… — zašeptal. — A přitom jsem tě opustil.

— Nechtěla jsem peníze — odpověděla klidně. — Jen jednu otázku: „Jak se máš?“

Matěj přistoupil blíž.

— Takže… ty jsi můj táta?..

Boris si k němu klekl.

— Jestli mě chceš přijmout… ano.

Chlapec chvíli mlčel.

— Tak zůstaň.

— Zůstanu — odpověděl bez váhání.

Eva zavrtěla hlavou.

— Máš jiný život…

— Tenhle je můj skutečný.

Od toho dne všechno změnil.

Vzal Evu k lékaři. Pomohl jí najít práci. Opravil byt. Přinesl teplo.

Matěj dostal vlastní stůl, knihy, míč.

A hlavně — otce.

O rok později už Boris nebyl chladný podnikatel.

Měl méně peněz.

Ale měl rodinu.

Jednou ho Matěj objal.

— Tati… pamatuješ si tu čokoládu?..

— Ano.

— Díky ní jsem tě našel.

Boris se usmál.

Tehdy pochopil:

Nepomohl jen jednomu klukovi.

Osud mu dal druhou šanci.

A on ji využil.