V klidném americkém městečku se každé ráno začíná stejně. Kávovar zapípá, noviny přistanou u dveří a svět se pomalu probouzí. Ale v jednom domě na předměstí začíná den trochu jinak. Candice Leslie Sima, sedmdesát šestiletá žena s rovnou postavou a očima, které stále jiskří zvědavostí, otevírá šatník. Uvnitř se blyští saténová saka, květované sukně, vysoké podpatky a módní doplňky. Dnes volí červené šaty s výstřihem na zádech, rtěnku a sluneční brýle.

Po krátké sérii fotek u okna sdílí jednu na svůj Instagram. Pod ní píše: „Styl nemá věk.“ Komentáře přicházejí okamžitě. Jedni obdivují odvahu, jiní se zlobí. „Oblékni se přiměřeně věku,“ píše anonymní komentátor. „Směšné,“ dodává další. Ale Candice je klidná. Na kritiku je zvyklá.

Život před zrcadlem
Do šedesáti pěti let žila Candice tak, jak se „slušelo“. Pracovala v knihovně, nosila šedé svetry a nenápadné kalhoty. Její šatník byl tichý, její přítomnost nenápadná. Byla vdova, matka a babička. Nikdo po ní nic víc nechtěl.

Změna přišla nečekaně. „Jednoho dne jsem se podívala do zrcadla a nepoznala se. Byla tam žena, která se vzdala. A já si řekla: dost.“ Nakoupila si nové šaty, začala experimentovat se stylem a založila si blog. Zpočátku ji sledovalo pár přátel. Dnes má stovky tisíc sledujících.

Když styl budí emoce
Candice začala sdílet své outfity – od elegantních kombinací po lehce provokativní modely. Některé ženy jí děkovaly za inspiraci. Jiní ji obviňovali, že se snaží „vypadat mladě“ nebo „získat pozornost“. Ale ona věděla, že nejde o oblečení. Jde o svobodu.

„Neoblékám se, abych někoho šokovala. Oblékám se, protože se tak cítím dobře. A pokud se dobře cítím, proč bych měla poslouchat cizí názory?“ říká s úsměvem.

„Přiměřeně věku“ – co to vůbec znamená?
S touto větou se setkává pravidelně. Ale co je vlastně vhodné pro ženu po sedmdesátce? Sukně pod kolena? Béžová? Ticho a šátek na hlavě? Candice nesouhlasí. „Nechci předstírat, že neexistuji. Nechci zmizet z veřejného prostoru jen proto, že mám vrásky.“

Její styl není pokusem utéct před stářím. Naopak – je oslavou toho, že stále žije, cítí, sní. A má chuť být vidět.

Inspirace pro celé generace
Na její příběh reagují ženy z celého světa. Píšou jí babičky, které po dlouhé době vytáhly šaty ze dna skříně. Maminky, které znovu objevily radost z rtěnky. Dcery, které se na své matky začaly dívat jinýma očima.

Candice je důkazem, že styl není luxus, ale volba. A že žádná žena by neměla slyšet, že je „moc stará“ na to, aby byla krásná.

Na závěr
Candice Leslie Sima nestaví revoluci na ulici. Nestojí na pódiu. Ale její fotografie, její ticho i její červené šaty jsou prohlášením. O tom, že žena má právo být sama sebou v každém věku. A že svoboda není věcí mládí – ale odvahou postavit se tomu, co se od nás „očekává“.

Protože pokud má styl mít věk, pak ať začíná sedmdesátkou. A jiskří jako Candice.