Na okamžik jako by všichni přestali dýchat. Alex ještě stále hladil Rexe po hlavě a snažil se nedívat na injekční stříkačku, kterou měla veterinářka připravenou.

— Co tím myslíte? — zeptal se tiše jeden z policistů stojících u zdi.

Doktorka Elena neodpověděla hned. Znovu položila ruku na bok psa a poté se rychle otočila k ultrazvukovému přístroji.

— Musím něco okamžitě zkontrolovat.

Zapnula monitor. Obrazovka se rozzářila studeným modrým světlem a v místnosti zavládlo ještě větší napětí. Bylo slyšet jen slabé pípání přístroje a nepravidelné dýchání psa.

Alex se zamračil.

— Vždyť jste říkala… ledviny… plíce…

— To ukazovaly ranní testy, — odpověděla doktorka, aniž by odtrhla pohled od obrazovky. — Ale teď vidím něco jiného.

Pomalu pohybovala sondou po Rexově břiše.

Najednou přístroj vydal krátký zvuk.

Doktorka ztuhla.

— To není možné…

— Co tam je? — nevydržel Alex.

Veterinářka otočila monitor směrem k němu.

— Podívejte se pozorně.

Nejdřív Alex nechápal, co vidí. Na obrazovce byly jen šedé stíny. Pak si ale všiml tmavého bodu poblíž vnitřních orgánů.

— To je… nádor?

Doktorka pomalu zavrtěla hlavou.

— Ne.

Na okamžik se odmlčela.

— Je to cizí předmět. Kov.

Policisté si mezi sebou vyměnili překvapené pohledy.

— Kov? Jak se tam dostal? — zeptal se jeden z nich.

— A není zrovna malý, — dodala doktorka vážně.

Alex cítil, jak se mu v hlavě začínají skládat vzpomínky.

Najednou si vybavil událost před třemi týdny.

Noční zásah na opuštěném skladě na okraji města. Policie tehdy pronásledovala ozbrojenou skupinu pašeráků. Když jednotka vstoupila dovnitř, zločinci okamžitě začali střílet.

Rex vyrazil dopředu jako první.

Po akci si Alex všiml, že pes trochu kulhá, ale nikdo nenašel žádnou vážnou ránu. Všichni si mysleli, že se jen udeřil o kovovou bednu během honičky.

Alex pomalu zvedl oči k doktorce.

— Chcete říct… že je to kulka?

Veterinářka přikývla.

— Podle tvaru to tak vypadá. Uvízla mezi orgány a postupně způsobovala silný zánět. Proto se jeho stav tak rychle zhoršoval.

Jeden z policistů potichu zaklel.

— A proč jsme to neobjevili dřív?

— Někdy je to velmi těžké odhalit, — vysvětlila doktorka. — Pokud kulka pronikne pod zvláštním úhlem, vstupní rána může být téměř neviditelná. Tělo se snaží kov izolovat, ale postupně vznikne otrava organismu.

Alex se stále díval na obrazovku.

— Takže… on neumírá?

Doktorka se na něj podívala.

— Je vážně zraněný. Ale můžeme ho operovat.

Ta slova jako by rozbila napětí v místnosti.

— Operovat?! — vyhrkl jeden z policistů.

— Ano, — odpověděla klidně veterinářka. — Operace nebude jednoduchá, ale existuje šance. Pokud všechno dobře dopadne, může se úplně zotavit.

Alex si pomalu sedl na židli. Několik vteřin jen mlčky hleděl na Rexe, který slabě pohnul ocasem.

Pes jako by cítil, že se něco změnilo.

— To znamená… — Alexovi se zachvěl hlas — že jsme ho málem uspali… kvůli kulce?

Doktorka tiše přikývla.

V místnosti znovu zavládlo ticho. Tentokrát však nebylo beznadějné.

Jeden z policistů si promnul obličej.

— Neuvěřitelné… ten pes nás zachraňuje i teď.

Alex se sklonil k Rexovi a vzal jeho hlavu do dlaní.

— Slyšíš mě, kamaráde? — zašeptal. — Ještě nikam nejdeš.

Rex pomalu otevřel oči.

A tiše zakňučel.

Doktorka mezitím začala rychle připravovat operační sál.

— Nemůžeme ztrácet čas. Kulka je velmi blízko střev. Kdyby se posunula, mohlo by dojít k vnitřnímu krvácení.

Policisté okamžitě přispěchali na pomoc.

— Co máme dělat?

— Připravte infuzi a pomozte mi ho přenést, — řekla doktorka.

Alex se od psa ani na chvíli nevzdálil.

Když Rexe pokládali na operační stůl, pes znovu zvedl přední tlapu.

S velkou námahou ji položil na ruku svého pána.

Jako by chtěl říct jediné:

„Zůstaň.“

Alex pevně stiskl jeho tlapu.

— Jsem tady. A nikam nejdu.

Dveře operačního sálu se zavřely.

Dalších čtyřicet minut se zdálo nekonečných. Policisté seděli v chodbě a mlčeli. Hodiny na stěně tikaly tak hlasitě, že ten zvuk byl téměř nesnesitelný.

Nakonec se dveře otevřely.

Doktorka Elena vyšla ven jako první.

Její chirurgický plášť byl ušpiněný, ale na tváři měla unavený úsměv.

Alex okamžitě vyskočil.

— Tak co?

Veterinářka zvedla malou sterilní nádobku.

Uvnitř ležel deformovaný kus kovu.

— Tohle byl problém.

Byla to kulka.

— Operace se podařila, — řekla.

Alex na okamžik zavřel oči.

— Rex… žije?

Doktorka přikývla.

— Ano. Teď spí po narkóze. Ale je silný. Za pár týdnů by měl znovu chodit.

V chodbě se ozval úlevný smích a někdo dokonce potichu zatleskal.

Alex se podíval skrz okno na operační sál.

Rex ležel napojený na přístroje, ale jeho hrudník se klidně zvedal a klesal.

Alex tiše zašeptal:

— Dnes jsi zachránil sám sebe, parťáku.