Tolja byl vždy považován za tichého, pracovitého a spolehlivého mladíka. Před odchodem na vojnu pomáhal sousedům, opravoval ploty, nosil těžké tašky starším lidem. Mnozí říkali, že z něj jednou bude ideální manžel. Když se vrátil, vyspělejší a vážnější, všichni očekávali, že si brzy založí rodinu.

Nikdo ale nečekal, že už za pár týdnů přijede s manželkou — ženou, o které předtím nikdo nikdy neslyšel.

V den, kdy ji přivedl domů, se okamžitě začalo šeptat. Byla neobyčejně krásná, téměř nepřirozeně. Jemné rysy, hluboký pohled — a přesto z ní vyzařovalo něco znepokojivého. Téměř se neusmívala, spíš mlčky pozorovala okolí, jako by si všechno pečlivě ukládala do paměti.

Dokonce i Toljova matka, žena, kterou jen tak něco nerozhodí, později přiznala, že při prvním setkání pocítila zvláštní chlad. „Na té dívce je něco divného…“ svěřila se tiše sousedce.

Svatba proběhla rychle. Až příliš rychle, jak si mnozí mysleli. Žádná velká oslava, žádné dlouhé přípravy. Jen pár hostů, skromná hostina a zvláštní napětí ve vzduchu, které nikdo nedokázal vysvětlit.

To nejhorší ale přišlo hned první noc po svatbě.

Sousedi později tvrdili, že z domu slyšeli podivné zvuky. Ne hádky, ne smích… něco jiného. Jako by někdo neustále chodil sem a tam, jako by se v tom domě nedalo najít klid. Atmosféra byla tísnivá, i pro ty, kteří stáli venku.

Ráno už Tolja nebyl stejný.

Z otevřeného a přátelského mladíka se stal uzavřený, odtažitý člověk. Vyhýbal se pohledům, odpovídal stručně a hlavně — svou ženu neopouštěl ani na okamžik. Jako by byl na ní nějakým způsobem závislý.

Lidé si začali všímat dalších zvláštností. Jeho žena téměř nevycházela z domu. A když ano, bylo to v podivných časech. Někteří ji prý viděli, jak se v noci vydává směrem k lesu. Jiní tvrdili, že si sama pro sebe něco šeptá v neznámém jazyce.

Nejvíc znepokojivé ale bylo Toljovo mlčení.

Jeho přátelé se s ním snažili mluvit, zjistit, co se děje, ale on se všem otázkám vyhýbal. Někdy prostě odešel uprostřed rozhovoru. Jako by něco skrýval… nebo jako by nesměl mluvit.

A pak se stalo něco, na co vesnice nikdy nezapomene.

Jedné noci se náhle rozsvítila světla v jejich domě a ticho prořízl krátký, ale mrazivý výkřik. Sousedi okamžitě vyběhli ven, ale dveře zůstaly zavřené. Nikdo neotevřel.

Druhý den bylo všechno… podivně normální.

Tolja vyšel na dvůr, krátce pozdravil a vrátil se zpět dovnitř. Jeho žena nebyla nikde vidět.

Od té doby se šíří jen dohady.

Někteří věří, že za tím stojí něco nadpřirozeného. Jiní si myslí, že Tolja skrývá děsivé tajemství. A pár lidí dokonce tvrdí, že tohle manželství nebyla náhoda, ale něco, co bylo naplánováno už dávno.

Jisté je jen jedno — vesnice už nikdy nebude jako dřív.

Lidé se té ulici vyhýbají, hlavně po setmění. Rozhovory utichají, když někdo cizí projde kolem. A Toljův dům… se stal místem, kam se nikdo neodváží přiblížit.

Protože jedna otázka zůstává viset ve vzduchu:

Kdo je ta žena doopravdy… a co se stalo tu noc, kterou možná nikdo neměl nikdy slyšet?