Vzpomínám si na ten večer do posledního detailu. V restauraci hrála tichá hudba, číšnice už potřetí přistoupila k našemu stolu a on si s naprostým klidem znovu prohledával kapsy.
Povzdechl si, lehce se usmál a pronesl tu známou větu:„Poslouchej, zase jsem si nevzal peněženku… Zaplať to prosím, hned zítra ti to pošlu.“
[...]








