Marek pracoval v městském krematoriu už přes deset let. Nehledal v tom žádnou zvláštní filozofii. Říkal, že smrt není ani romantická, ani hrozná — je to prostě součást života. Nikdy nechtěl být pohřebákem, ale když mu tehdy nabídli místo po otci, vzal ho. Práce jako každá jiná. Alespoň to si myslel.

To pondělí začalo úplně obyčejně. V 9:30 byla naplánovaná kremace starší ženy — Aleny V., 82 let. Podle dokumentů zemřela přirozenou smrtí ve spánku. Syn zařídil vše formálně, byl stručný, chladný. Ani se nezdržel u rakve. Jen podepsal papíry a odešel.

Když Marek otevřel rakev k poslední technické kontrole před spuštěním do pece, všiml si něčeho neobvyklého.

Pod levou rukou zemřelé ležela bankovka v hodnotě 1000 korun, složená na čtvrtiny. K bankovce byl připevněn malý, nažloutlý lístek. Zvědavost zvítězila nad rutinou. Marek si rukavicí sáhl dovnitř, papírek rozložil a četl:

„Jestli tohle čtete, nejsem blázen. Můj syn mě otrávil. Kvůli bytu. Prosím, nenechte mě shořet.“

V ten moment se Marek na několik sekund přestal hýbat. Bylo to psáno chvějivou rukou, ale čitelně. Nešlo o vtip. Nešlo o náhodu.

Nečekal. Okamžitě přivolal vedoucího provozu a celá procedura byla zastavena. Zavolali policii.

Tělo bylo převezeno zpět do ústavu soudního lékařství a podrobeno nové pitvě. První výsledky už po dvou dnech ukázaly: v těle zemřelé byly nalezeny vysoké dávky barbiturátů, které jí nikdy nebyly předepsány. Na zápěstí navíc objevili drobné vpichy. Příčina smrti — podle původního posudku „zástava srdce“ — se změnila na pravděpodobné úmyslné předávkování.

Syn, Tomáš V., 45 let, byl předvolán k výslechu. Nejdříve tvrdil, že matka měla špatné zdraví. Pak připustil, že jí „možná“ dal něco na uklidnění. Ale policie zjistila, že týden před smrtí matky kontaktoval realitní kancelář, aby odhadla cenu bytu. Po smrti už měl domluvené kupce.

Největším důkazem se však stal právě onen lístek. Srovnání písma potvrdilo, že text napsala skutečně Alena V. Papír odpovídal bloku nalezenému v její kuchyni. Vše nasvědčovalo tomu, že žena tušila, co se děje, a v poslední chvíli se pokusila zanechat svědectví.

Případ se dostal do médií. Titulky křičely:

„Vzkaz z rakve zachránil pravdu“
„Tisícikoruna a papírek odhalily vraždu“
„Zemřela v tichosti, ale promluvila z plamenů“

Marek, ač nerad pozornosti, jednou promluvil do místního rozhlasu:

„Bylo to poprvé, co jsem zpochybnil, co máme dělat. Ale když někdo napíše takový vzkaz a doufá, že si ho někdo všimne… to už není práce. To je lidská odpovědnost.“

Syn byl obviněn z vraždy. Kremace byla zrušena. Místo ní proběhl pohřeb s několika sousedy a jednou neteří, o které nikdo předtím nevěděl. K hrobu někdo položil žlutý tulipán s lístkem:

„Vaše slova nebyla zbytečná.“