Mohlo to být jen další zapomenuté zmizení. Případ, který zmizel ve složkách policie a v tichu zdí starého kláštera.
Jenže jednoho dne — konkrétně v roce 2008 — po silném dešti praskla stěna v jednom z nejstarších klášterů Slezska. A to, co objevil starý kněz jménem Dominik za těmi kameny, vyděsilo celou zemi.

Léto 1980: vše začalo jako obyčejné ráno
Klášter svaté Agáty byl tichý, odlehlý, uprostřed lesů. Sedm jeptišek tam žilo životem modliteb, půstu a práce.

Dne 4. července 1980 odešly čtyři z nich — sestra Klára, sestra Uršula, sestra Magdaléna a sestra Ines — do lesa sbírat léčivé byliny. Byla to rutina. Dělávaly to každé úterý.

Ale ten den… už se nikdy nevrátily.

Zpočátku si ostatní myslely, že se jen zpozdily. Večer přišla panika. Policie zahájila rozsáhlé pátrání. Nasadili psy, vrtulníky, dobrovolníky.
Ale — nic.
Žádné stopy, žádné tělo, žádné osobní věci.
Jen pět suchých květů levandule na pěšině.
A pak už — ticho.

1981: případ uzavřen
Po roce bez jakéhokoliv výsledku byl případ uzavřen.
Oficiální verze: dobrovolné opuštění kláštera.
Neoficiálně: únos, možná vražda.
Někteří šeptali o rituálních obřadech, jiní o sektě.

Bez důkazů ale nemohl nikdo nic dělat.
A klášter se ponořil do mlčení.

2008: déšť odhaluje skrytý vstup
Otec Dominik, tehdy 72letý kněz, sloužil v klášteře téměř dvě dekády. Po silné bouřce začala opadávat omítka na jedné z vnitřních stěn. Při úklidu objevil zvláštní dutinu.

Začal odstraňovat cihly.
A tehdy odhalil točité schodiště vedoucí dolů — úzké, kamenné, temné.
Nebyla o něm žádná zmínka v plánech.
Nikdo netušil, že tam něco takového existuje.

Co objevil v podzemí, mu vzalo dech
Místnost. Malá, prachová, bez oken.
Na zdech nápisy v latině. V rozích rozsypaná sůl.
Ve středu místnosti — starý dřevěný stůl a… čtyři složené jeptišské hábity.

Vedle každého — růženec. Na jednom z nich byl vyrytý nápis:
S.K. — Sestra Klára.

Ale to nejhorší bylo uprostřed místnosti. Kruh z popela. A v něm kosti. Lidské.

Kněz ztuhl. Třásl se. Pak zavolal policii.

Analýza potvrdila neuvěřitelné
Pozůstatky patřily čtyřem ženám ve věku 26–42 let.
DNA testy potvrdily jejich totožnost — byly to ty jeptišky, které zmizely v roce 1980.

Neutekly.
Nebyly uneseny.
Zemřely v klášteře. V tajném sklepení.
Až dosud — skrytém před celým světem.

Výbuch ve veřejnosti a mlčení církve
Média explodovala.
Lidé mluvili o tajných obřadech, o temných silách.
Jeden bývalý zedník uvedl:

„V roce 1980 jsme pracovali na opravách. Ale jen přes den. V noci nás tam nepustili. Byly tam divné zvuky. Zpěv, šepoty… Tehdy jsme to přičítali modlitbě. Dnes o tom pochybuju.“

Nikdo nebyl obviněn.
Církev — nekomentovala.

A co dnes?
Místnost byla uzavřena.
Otec Dominik odešel do důchodu. V dopise biskupovi napsal:

„Modlím se, aby tyto duše našly klid. Ale obávám se, že pravda zůstane navždy pohřbená.“

A konec? Možná teprve začátek
Místní lidé tvrdí, že v západním křídle kláštera existuje ještě jeden skrytý vstup.
Někteří slyšeli v noci kroky, i když klášter byl prázdný.

Dobrovolník, který pomáhal u nálezu, řekl: