Byl to obyčejný letní den. Ulice se koupala v rozpáleném slunci, vzduch se třásl nad žhavým asfaltem. Majitel malého obchodu s potravinami, pan Novák, stál za pokladnou a počítal tržbu. Vše bylo klidné a zdánlivě normální.

Najednou ticho přerušil podivný rachot.

„Co to sakra bylo?“ zamumlal si pod vousy a otočil se směrem ke zdroji zvuku.

Přímo před obchodem se z ničeho nic objevilo rozdivočelé zvíře. Byl to kůň. S hřívou rozčepýřenou větrem, očima plnými paniky a s divokým řevem, jakoby utíkal před neviditelným nebezpečím. Vrazil do výlohy obchodu, která praskla a během okamžiku se roztříštila na tisíce ostrých střepů.

„Pane Bože!“ vykřikl pan Novák a běžel k východu.

Kůň prudce zabočil a rozeběhl se pryč. Majitel obchodu se nerozmýšlel a vyběhl za ním.

Zvíře uhánělo klikatými uličkami, mezi starými, opuštěnými budovami. Nakonec se zastavilo před opuštěným starým masokombinátem, který už roky nikdo nepoužíval.

Tam se kůň zastavil a zdálo se, jako by čekal.

Pan Novák, stále zadýchaný, se přiblížil a všiml si, že před dveřmi je slabý zvuk. Byl to nářek dítěte.

Bez váhání otevřel zrezivělé dveře a sestoupil do temného sklepa.

Vzduch byl těžký, vlhký a plný nepříjemného zápachu.

Na podlaze leželo dítě — malá holčička, svázaná a zraněná, ale stále naživu.

„Pomozte mi,“ zašeptala slabým hlasem.

Pan Novák jí uvolnil ruce a objal ji.

Když se chtěl vrátit, všiml si v koutě něčeho zvláštního. Podivné symboly na zdech, vyhořelé svíčky, zbytky kostí a podivné nádoby.

Nebyl to obyčejný únos.

Bylo to něco mnohem temnějšího.

Když vyšli ze sklepa, kůň už tam nebyl.

Policie dorazila, dítě odvezla do nemocnice, ale když se vrátili k místu, starý masokombinát zmizel — jako by nikdy neexistoval.

Pan Novák přísahal, že uslyšel dětský pláč a viděl všechny ty temné věci.

Nikdo mu ale nevěřil.

Někteří lidé tvrdí, že v noci slyší cinkot kopyt mezi prázdnými ulicemi. A říkají, že duch koně stále hlídá ty, kteří nemají hlas.