Večer měl být v malém městě klidný. Službu konající policista si právě procházel denní zprávy, když zazvonil telefon. Na druhém konci se ozval tenký, roztřesený dětský hlas.

— Haló… Prosím, pomozte mi… — zaznívalo mezi vzlyky. — Můj táta je pod podlahou.

Policista se zamračil. Takové hovory nepřicházely každý den.

— Jak se jmenuješ, zlatíčko? — zeptal se jemně. — Můžeš mi dát k telefonu maminku?

— Maminka mi nevěří, — odpovědělo děvčátko. — Říká, že si vymýšlím. Ale je to pravda… Řekl mi to sám.

— A kde teď je? — otázal se policista, zatímco mu po zádech přeběhl chlad.

— Přišel ke mně ve snu… — zašeptala. — Řekl, že odešel daleko… a že leží pod podlahou.

Policista si vyměnil pohled s kolegovým. Příběh zněl zvláštně, téměř absurdně, a první myšlenkou bylo předat věc sociálce — možná dítě prochází traumatem. Ale v jejím hlase bylo něco příliš opravdového, surový strach, který nešlo ignorovat.

— Radši to prověříme, — řekl suše druhý policista. — Pro jistotu.

Dům, ke kterému dorazili, vypadal obyčejně — čistá fasáda, upravená zahrádka. Ve dveřích je přivítala žena kolem čtyřicítky. Překvapilo ji, proč přišli, ale když se dozvěděla, že jde o její dceru, podrážděně si povzdechla.

— Všechno si vymýšlí, — odsekla. — Od chvíle, kdy otec odešel, má noční můry.

Dívka stála opodál, pevně svírala starého plyšového medvěda. Oči plné slz, ale v nich tvrdý, odhodlaný lesk. Tiše ukázala na roh obývacího pokoje, k místu u stěny, kde byla nedávno položena nová plovoucí podlaha.

— Tady, — zamumlala. — Je tady.

Matka protočila oči, ale neochotně dovolila policistům, aby podlahu prohlédli. Stále si pro sebe opakovala, že je to zbytečná ztráta času.

Jakmile byla odstraněna první prkna, do místnosti se vryl ostrý, těžký zápach. Jeden z policistů zadržel dech a pohlédl na kolegu. Matka zbledla a instinktivně ustoupila.

Po odstranění dalších prken se objevil černý plastový pytel. Uvnitř, pevně omotaný lepicí páskou, leželo lidské tělo. Nastalo ticho, které téměř dusilo.

Odborníci brzy potvrdili, že se jedná o muže kolem čtyřiceti let. Podle dokladů a identifikačních znaků šlo o otce dívky, který byl pohřešován téměř měsíc.

Příčinou smrti bylo těžké poranění hlavy. Podlaha byla položena jen pár dní před jeho zmizením. Podezření okamžitě padlo na matku, která jakoukoli vinu popírala. Její výpovědi byly rozporné a důkazy čím dál víc ukazovaly na násilný domácí konflikt.

Nejzáhadnější však zůstávalo, jak mohla dívka „vědět“, kde se otec nachází. Trvala na tom, že k ní přišel ve snu, mluvil s ní a prosil ji, aby zavolala policii.

Sousedé byli v šoku. Rodina vždy působila spořádaně, bez známek problémů. To, co se našlo pod podlahou, tuto představu navždy zničilo.

Dívka nyní žije u příbuzných. Psychologové s ní pracují každý den, aby jí pomohli vyrovnat se s prožitým. Vyšetřování stále pokračuje: matka tvrdí, že je nevinná, ale důkazy říkají něco jiného.

A pro všechny, kdo tento příběh slyšeli, zůstává otázka bez odpovědi: jak mohla osmiletá holčička tak přesně vědět, že její otec leží pod prkny podlahy?