Anně bylo teprve devatenáct, když její život obrátila naruby dohoda, kterou nikdy nechtěla. Narodila se v malé ukrajinské vesnici a od dětství znala tvrdou práci — ranní povinnosti, pomoc ve vinici a péči o mladší sourozence. Její rodina vlastnila malou vinárnu, ale dluhy, špatné sklizně a hospodářská krize je přivedly na pokraj bankrotu.

Právě tehdy se objevil muž s nabídkou, která vypadala jako záchrana — šejk Tariq Ibn Rašíd, jeden z nejbohatších mužů Maroka, pětasedmdesátiletý miliardář. Podmínka byla jednoduchá, ale šokující: zaplatí všechny dluhy, zachrání vinárnu… ale Anna se musí stát jeho ženou.

Pro rodinu, která stála před úplným krachem, to byla smlouva s osudem. Smlouva byla podepsána, dokumenty zpečetěny a Anna — s kufrem plným skromných šatů a srdcem naplněným strachem — se ocitla v horkém a rušném Marrákeši.

Palác, do kterého byla přivezena, vypadal jako z pohádky z Tisíce a jedné noci. Vysoké vyřezávané dveře, mozaikové podlahy, vůně santalového dřeva ve vzduchu — to vše ji oslnilo a zároveň děsilo. Sluhové se jí klaněli s úctou, ale v jejich očích se leskla tichá zvědavost. Anna se cítila spíše jako vězeň než nevěsta.

Snažila se přesvědčit samu sebe, že to manželství bude jen formalita, že starý muž hledá pouze společnost. Ale chladné pohledy jeho právníků a pečlivé přípravy svatby jí rychle vzaly iluze.

Přišel večer. Zlaté náramky na jejích zápěstích cinkaly při každém pohybu a pod lehkou látkou svatebních šatů se třásla. Chodby paláce utichly, jako by i vzduch zadržel dech.

Když se dveře její komnaty otevřely, spatřila Tariqa. Šel pomalu, ale s jistotou muže, který vždy dostane, co chce. Jeho oči, navzdory věku, zářily zvláštním, pronikavým světlem. Nepozdravil ji — jen řekl:

— Svlékni se.

Každý jeho krok přibližoval okamžik, kterého se bála nejvíce. Srdce jí bušilo tak silně, že měla pocit, že vyskočí z hrudi.

Posadil se vedle ní. Jeho dech byl těžký, jeho přítomnost drtivá. A pak… se stalo něco úplně jiného, než čekala.

Tariq se zastavil, podíval se jí do očí a tiše řekl:

— Bojíš se. Vidím to.

Ta slova zněla nečekaně jemně. Vstal, přešel k oknu, nalil si sklenici vody a aniž by se otočil, dodal:

— Dnes si jen budeme povídat. Dostaneš čas, abys na mě zvykla.

Anna nemohla uvěřit vlastním uším. Všechny děsivé příběhy, které slyšela o nucených sňatcích, se v tu chvíli rozpadaly. Místo chladné dominance tu byla trpělivost. Ale té noci si uvědomila něco mnohem znepokojivějšího — že to byl jen začátek.

Tariq jí vyprávěl, že před mnoha lety ztratil svou první manželku a od té doby nenašel klid. Jeho život byl plný moci a bohatství, ale prázdnota uvnitř něj se s každým rokem prohlubovala. Nehledal jen formální svazek — chtěl někoho, kdo by mu vrátil pocit, že žije.

Pro Annu to bylo odhalení. Strach zůstal, ale vedle něj se objevila zvědavost. A hluboko v jejím srdci se zrodila nebezpečná myšlenka: že její život se může vydat cestou, kterou by si nikdy nevybrala… ale která by ji mohla navždy změnit.

Ta svatební noc neznamenala konec její svobody, ale začátek příběhu, ve kterém se propletou moc, peníze a city — a z něhož už ani jeden z nich nebude moci ustoupit zpět.