V malé vesnici měl být tento den svátkem, ale pro mladou nevěstu se proměnil v oběť. Anya, křehká a odhodlaná dívka, stála v bílých šatech před oltářem a pronesla své „ano“ bohatému, mnohem staršímu Mikhailoviči – jen proto, aby zachránila svou rodinu před krachem. Slzy jí stékaly po tvářích, ale hosté si mysleli, že pláče dojetím.

Zvony zvonily, potlesk burácel, ale v jejím nitru narůstal jen strach. Kráčela uličkou s třesoucíma se koleny, vědoma si, že její budoucnost teď patří muži, který by mohl být jejím dědečkem.

Svatba postavená na strachu a mlčení

Malý venkovský kostel zářil svícemi. Po jejím boku stál Mikhailovič, jeho stříbrné vlasy se třpytily v plamíncích. Když jí navlékl zlatý prsten, měla Anya pocit, že je spíš spoutaná, než oddaná.

Nejbližší přítelkyně jí pošeptala: „Jsi silná, nezapomeň na to.“ Ale síla ji postupně opouštěla. Věděla, že to není láska, co ji přivedlo k oltáři, ale zoufalství. Oběť, kterou musela podstoupit, aby její rodiče nepřišli o dům a sourozenci měli šanci na lepší život.

Nový dům — cizí svět

Po obřadu ji muž odvezl do svého městského sídla. Mramorové podlahy, vysoké stropy, služebnictvo, které se jí uklánělo. Všechno to působilo jako pohádka, ale cizí pohádka.

Její jednoduché venkovské boty působily směšně na pozadí přepychu. A ani uklidňující slova Mikhailoviče — „Zvykneš si, potřebuješ jen čas“ — nezahnala úzkost, která jí svírala hruď.

Noc neklidu

Večer se Anya zavřela do své komnaty. Poprvé toho dne se složila na postel a nechala slzy volně téct. Ale spánek nepřicházel. Myšlenky na minulost a děsivou budoucnost ji drtily jako kámen.

Najednou ticho prořízl zvuk vody. Jemné šumění, jako potůček za stěnou. V obrovském domě znělo znepokojivě hlasitě.

Srdce jí začalo bušit rychleji. Co když se mu něco stalo? Vždyť už není mladý… možná potřebuje pomoc.

Přehodila přes sebe lehký župan, bosá vyšla na tmavou chodbu a zamířila ke dveřím, pod nimiž probleskoval úzký pruh světla. Její ruka se chvěla na klice.

Šokující odhalení

Když dveře pootevřela, svět se jí zhroutil.

Před zrcadlem nestál starý muž, kterého si toho dne vzala. Postava, která se na ni dívala, měla pevná ramena, hladkou pleť, oči plné zvláštního lesku. Šediny zmizely, nahrazené tmavými, silnými vlasy.

V ruce svíral sklenici s podivnou tekutinou. Každý doušek měnil jeho vzhled: vrásky mizely, tvář mladla, tělo se napínalo.

Anya vykřikla a ucouvla. Krev se jí odtáhla z tváře, podlomila se jí kolena. Před ní stál neznámý muž — ne ten, kterého si vzala, ale někdo úplně jiný, někdo s děsivým tajemstvím.

Nebezpečná pravda

Tehdy Anya pochopila: nevdala se za obyčejného bohatého starce. Spojila svůj život s člověkem, který skrývá cosi nevyslovitelného.

Co to bylo? Elixír? Prokletí? Temná dohoda s časem? Odpovědi neznala, ale věděla jedno: její život už nikdy nebude stejný.

Závěr

Příběh Anyi není jen o dívce, která se provdala z povinnosti. Je to příběh tajemství, která se ukrývají za zavřenými dveřmi, příběh zoufalých voleb a hrůzy, jež začíná právě tam, kde všichni očekávají štěstí.

Pro ni svatební noc nebyla začátkem nového života, ale vstupem do noční můry. Protože někdy je pravda mnohem děsivější než jakákoli lež.