Svatbení sál zářil světly a radostí. Smích hostů se nesl pod třpytivými lustry, sklenky cinkaly a ve vzduchu se mísila vůně růží s lákavou vůní slavnostních jídel. Orchestr hrál veselou melodii a všechno působilo jako pohádka.

Trochu stranou seděl Alexej Kovalenko se svým sedmiletým synem Arťomem. Chlapec se rozhlížel s úžasem, jeho oči jiskřily zvědavostí — nikdy nic tak okázalého neviděl. Pro něj to bylo kouzlo. Pro jeho otce však bolestná připomínka.

Pro Alexeje byly svatby jako trn v srdci. I on kdysi stál u oltáře, pronášel sliby a věřil v šťastný život. Jenže osud mu vzal to nejcennější. Zbyl mu jen Arťom — jediné světlo v temnotě, která ho obklopila.

„Tati, je nevěsta krásná?“ zašeptal chlapec.
„Myslím, že ano,“ odpověděl Alexej tiše. „Viktor ji moc miluje.“

Okamžik pravdy

Hudba umlkla. Všichni se obrátili k oblouku ozdobenému bílými růžemi. Moderátor slavnostně ohlásil příchod novomanželů a sál propukl v bouřlivý potlesk.

První vstoupil Viktor — sebejistý, šťastný, zářící jako muž, který právě získal největší poklad. A po jeho boku…

Alexej přestal dýchat.

Čas se zastavil. Srdce mu bušilo tak silně, že mu hučelo v uších.

Byla to ona.

Žena, kterou oplakával. Žena, o níž byl přesvědčen, že je mrtvá. Žena, kterou nadevše miloval.

Nevěsta, která neměla existovat

Ty samé oči, ten pohled, ta ladná chůze. Nedalo se splést.

Alexej roky věřil, že ji ztratil. Smířil se s tím, že je pryč, a přesto ji nosil v sobě jako nezhojitelnou ránu.

A teď stála tady, živá. A co víc — jako nevěsta jeho nejlepšího přítele.

Arťom zatahal otce za rukáv.
„Tati? Co se děje? Vypadáš, jako bys viděl ducha…“

Alexej neslyšel. Nemohl odtrhnout oči.

Nevěsta se na něj podívala. Jejich pohledy se setkaly.

Úsměv z její tváře zmizel. Zbledla, rty se jí chvěly. Poznala ho.

Jizvy minulosti

Vzpomínky se na něj sesypaly jako lavina. Její smích, společné večery, jejich domov. A pak ta noc. Osudová chvíle, kdy o ni přišel. Kdy mu řekli, že je konec.

Ale jestli byla naživu… proč zmizela? Proč mu nechala uvěřit v její smrt?

A proč teď stála po Viktorově boku?

Tiché setkání

„Tati, znáš ji?“ zeptal se Arťom nejistě.

Alexej se chytil stolu, aby nespadl. Svět kolem mizel. Hudba, hosté, oslavy — nic z toho nevnímal. Byla tu jen ona.

Žena, kterou kdysi nazýval svou ženou.

A která se teď měla stát manželkou jeho nejlepšího přítele.

Konec, který nikdo nečekal

Sál se dál smál a slavil, ale pro tři lidi — Alexeje, Viktora a ji — se všechno změnilo.

Minulost, pohřbená hluboko, znovu vyvstala. A s ní tajemství, která mohou zničit životy.

Jaké tajemství ukrývala? Proč zmizela? A jaká děsivá pravda stála za jejím návratem?

Odpovědi nezničí jen jedno manželství. Rozbijí důvěru, lásku a přátelství, které se zdály nezlomné.