Na hřbitově toho dne panovalo ticho. Sluneční paprsky pronikaly mezi větvemi stromů, jemný vánek nesl vůni čerstvě vykopané hlíny. Všechno působilo obyčejně, přesně tak, jak to bývá na stovkách jiných pohřbů: příbuzní potlačovali slzy, sousedé stáli mlčky a kněz tiše předříkával modlitbu. Ale to, co následovalo o několik okamžiků později, zničilo veškerý klid a proměnilo prostý obřad v děsivou a záhadnou událost.

Šokující okamžik

Jakmile hrobníci spustili malou rakev do jámy, země se náhle začala hýbat. Nikdo nechápal, co se děje. Z volné půdy se začaly vynořovat desítky hadů. Tenkých i silných, šedých i černých – plazili se vzhůru, syčeli a zvedali hlavy. Někteří přelézali přímo přes rakev, jako by se snažili nahlédnout dovnitř.

Dav zalapal po dechu a ustoupil. Ženy vykřikly a o krok se stáhly, muži se pokusili hady zahnat — marně. Plazi jako by chránili hrob. A pak přišlo ještě něco horšího: z prasklin v zemi začali vylézat černí štíři. Jejich lesklé krunýře se třpytily na slunci a ocasy s jedovatými bodci se hrozivě zvedaly.

Panika mezi lidmi

Kněz, který držel kříž, zbledl a přerušil modlitbu, ruka se mu třásla. Lidé se na sebe vyděšeně dívali a šeptali si. „To je znamení!“ zasyčel někdo. „Duše dítěte nenachází klid,“ přidala stará žena. Shromáždění ztuhlo, ochromené strachem i bezmocí.

To, co mělo být klidným rozloučením, se proměnilo v děsivou scénu. Zdálo se, že se sama země staví proti tomu, co se děje.

Tísnivá atmosféra

Někteří utekli z hřbitova v panice, jiní se křižovali a plakali. Byli však i tací, kteří se snažili najít logické vysvětlení. Ale i ti největší skeptici oněměli, když se hadi a štíři dál shromažďovali kolem rakve, jako by je přitahovala neviditelná síla.

Hrůzný objev

Nakonec se jeden muž odvážil přiblížit a prozkoumat zem. Jeho zjištění odhalilo část tajemství. Pod místem, kde byla jáma vykopána, se nacházela přirozená dutina, jakési útočiště pro jedovaté tvory. Kopáním hrobu hrobníci narušili jejich hnízdo a vypustili jeho nebezpečné obyvatele.

Skutečnost, že se zvířata objevila právě ve chvíli, kdy rakev dosedla na dno, však působila příliš děsivě, aby to byla pouhá náhoda.

Následky

Pohřeb musel být přerušen. Nikdo se dlouho neodvážil přiblížit k hrobu. Někteří šeptali o kletbě a znameních, přesvědčeni, že duch dítěte přivolal tyto tvory. Jiní trvali na racionálním vysvětlení, ale i oni připouštěli, že scéna byla natolik hrůzná, že ji nebylo možné jednoduše označit za náhodu.

Příběh se rychle rozšířil po celém okolí. Lidé diskutovali, hádali se a spekulovali, zda šlo o boží trest, kletbu nebo jen krutý žert přírody. Jedno však zůstalo jisté: hřbitov, kde se to stalo, už nikdy nebude považován za obyčejné místo. A i za bílého dne se mu mnozí nyní raději vyhýbají.