O dovolené jsme s manželem snili už roky, ale nikdy to nevycházelo. Až teď, skoro zázrakem, se nám podařilo najít pár volných dní a na poslední chvíli koupit letenky. Jediný problém? Seděli jsme v letadle každý v jiné řadě. Nevadilo mi to: dvě hodiny odděleně nejsou nic proti radosti, že konečně jedeme k moři.

Netušila jsem ale, že se z toho letu stane zkouška mé trpělivosti.

První náznaky

Když jsem procházela kolem manželova sedadla, všimla jsem si, kdo sedí vedle něj. Mladá dívka, sotva dvacetiletá, v džínových šortkách tak krátkých, že připomínaly spíš kus látky než oblečení. Na rtech rudá rtěnka, řasy dlouhé a nalíčené tak, že připomínaly vějíř. Pokrčila jsem rameny: „No a co, náhoda.“

Jenže po půlhodině letu jsem si všimla, že tohle nebude tak nevinné. Smála se na každé jeho krátké odpovědi, „omylem“ se dotýkala jeho ruky, prosila o pomoc s věcmi, které by zvládla sama.

Hry svůdnice

Její chování se rychle stupňovalo. V jednu chvíli natáhla své dlouhé nohy a položila je na opěradlo sedadla před sebou – přímo před manželovy oči. Pózovala, jako by seděla na focení do časopisu. Každý pohyb byl provokací.

Viděla jsem, jak je manžel v rozpacích, jak se odklání a snaží si držet odstup. Ale ona byla přesvědčená, že má navrch.

Moje reakce

V tu chvíli jsem se zvedla. Došla jsem k jejich řadě a s ledovým klidem navrhla, že si s manželem vyměníme místa. On jen úlevně vydechl. Dívka se tvářila překvapeně, jako by to vůbec nečekala.

Usmála jsem se, ale můj hlas byl pevný a ostrý:
— „Doufám, že vám bylo vedle mého manžela příjemně. Děkuji, že jste ho bavila, když jsem seděla sama. Teď už si můžete odpočinout – jsem tady já.“

Okamžitě zrudla, ruce se jí zachvěly. Najednou zmizela veškerá její drzost i sebejistota.

Lekce, kterou si zapamatuje

Zbytek letu mlčela, dívala se ven z okénka a ani se na nás nepodívala. Žádné úsměvy, žádné hrané náhody. Pochopila, že narazila.

Nemusela jsem dělat scénu, křičet nebo se ponižovat. Stačilo jí jasně ukázat hranici: můj manžel je můj partner, a kdo ji překročí, skončí ponížený.

Potom

Dovolená byla nádherná a ten incident se pro nás stal jen vtipnou historkou, kterou dnes vyprávíme se smíchem. Ale pro ni to, jsem si jistá, byla lekce, na kterou dlouho nezapomene: s city druhých se nehraje a nikdy se nesmí podceňovat žena, která umí bránit to, co je její.