Tato ikonická scéna nikdy nebyla upravena – podívejte se znovu a zkuste se nadechnout, až uvidíte to, co tam být nemělo…

Na první pohled to vypadalo jako obyčejná filmová sekvence. Kamera, herečka, prázdná chodba. Světla, zvuk, ticho. Nic zvláštního. Ale když se štáb později díval na záznam, v místnosti zavládlo ticho, které se dalo krájet.

Režisér se sklonil k obrazovce, několikrát přetočil záběr zpět a pak ztuhl. Jeho obličej zbledl, ruce se mu roztřásly. Bez jediného slova odešel z místnosti. Nikdo ho neviděl až do rána.

Scéna měla být jednoduchá – žena kráčí pomalu chodbou, kamera se k ní přibližuje. Ale za jejími zády, těsně u zdi, se na zlomek sekundy něco pohnulo. Ne stín, ne odraz. Něco, co mělo tvar člověka, ale nebylo to člověk. Když kamera přiblížila záběr, bylo vidět obličej. A ten… otevřel oči.

Nikdo si to neuměl vysvětlit. Zkontrolovali osvětlení, hledali odrazy, přehrávali každou vteřinu záznamu. Ale to, co viděli, tam prostě bylo. Stín, který dýchal. Oči, které sledovaly kameru.

Zvukař tvrdil, že v pozadí slyšel tichý ženský hlas, sotva slyšitelný, jako šepot přes stěnu. Když zvuk zesílili, bylo slyšet slova, která nikdo nechápal. Znělo to jako modlitba… nebo jako varování.

„Vidíš mě teď?“

Od té chvíle se začaly dít věci, které nikdo nedokázal vysvětlit. Světla ve studiu samovolně zhasínala. Na filmovém pásu se objevovaly škrábance, i když byl uložen v trezoru. A herečka, která scénu natáčela, přestala spát. Tvrdila, že každou noc slyší, jak někdo chodí kolem její postele a šeptá jí do ucha.

Premiéra filmu se konala o půl roku později. Diváci seděli v naprostém tichu, dokud se neobjevila ona scéna. Po několika vteřinách začali lidé odvracet zrak. Několik diváků uteklo ze sálu. Ti, kteří zůstali, přísahali, že postava v pozadí se otočila přímo k nim.

O několik dní později jeden z promítačů zmizel. Našel se jen jeho deník, otevřený na poslední stránce. Bylo tam napsáno:
„Ona tam pořád je. A teď se dívá na mě.“

Od té doby nikdo film oficiálně nepromítal. Negativ byl uzamčen v archivu, ale kolují zvěsti, že kopie stále existují. A že ti, kdo se je pokusili přehrát, nikdy nedokoukali konec.

Říká se, že pokud se podíváte na tu scénu dostatečně pozorně, na chvíli se vám bude zdát, že postava v pozadí se pohnula. Ale pokud se to opravdu stane… nebude to jen zdání.