Když však dorazili, uviděli drobnou stařenku s krabicí plnou zeleniny — a jejich rozhodnost rázem zmizela.

Žena stála tiše, oblečená do starého svetru a vybledlé sukně. Před ní ležely pěkně rozložené rajčata, mrkev a okurky.

— Babičko, víte, že pouliční prodej je zakázán? — zeptal se klidně jeden z policistů.
— Vím, synku, — povzdechla si. — Ale potřebuju peníze na léky pro nemocného syna. Nikdo jiný mu nepomůže. Tyto zeleniny jsem vypěstovala sama. Není v tom nic špatného.

Policisté se na sebe podívali. Porušení bylo zjevné, ale soucit byl silnější než zákon.
— Tentokrát to necháme být, — řekl starší z nich. — Ale zkuste si najít jinou práci. Jiní policisté by nemuseli být tak milosrdní.
— Ano, ano, určitě, — přikývla žena nervózně, jako by se chtěla co nejrychleji zbavit jejich přítomnosti.

— Když už jsme tady, koupíme si alespoň pár rajčat, — usmál se mladší policista.
— Není třeba, chlapče, mám dost zákazníků, — odpověděla rychle.
— Zákazníků? Ale tady nikdo není, — podivil se.
— Přicházejí ráno, — řekla s nuceným smíchem.

Jeden z policistů se zamračil. Něco se mu nezdálo. Naklonil se k bedýnce, vzal jedno rajče a stiskl ho v ruce. V tu chvíli se zarazil — z plodu nevytekla šťáva, ale mastná, chemicky páchnoucí kapalina.

— Co to je…? — zašeptal.

Opatrně rozřízl rajče nožem. Uvnitř nebyla dužina ani semena, jen červený plastový obal a několik malých balíčků zabalených ve fólii.

— Zadrž ji, — přikázal tiše kolegovi. — Okamžitě.

Stařenka zbledla.
— Já… já nic nevím! To není moje! — křičela a chytla se za prsa.

Policisté otevřeli další „mrkev“. Všechny plody byly falešné — v každém z nich se skrýval bílý prášek.

Za několik minut dorazila posila. Ulice se zaplnila uniformami a sirénami. Lidé přihlíželi v šoku — ta tichá, milá babička, kterou znali z okolí, se ukázala být součástí drogové sítě.

Když laboratoř otestovala látku, ukázalo se, že jde o silné omamné drogy. Hodnota zásilky přesahovala několik milionů korun.

Vyšetřování odhalilo, že starou ženu využili bez jejího vědomí. Zločinci ji našli přes inzerát „Práce pro důchodce“. Dali jí bedny s falešnou zeleninou a přikázali, aby je prodávala, ale nikomu nedovolila se jich dotknout.

Policisté později přiznali, že jen intuice je zachránila před katastrofou.

— Kdybychom jí ten den uvěřili, drogy by zmizely z města beze stopy, — řekl jeden z nich v rozhovoru pro noviny.

Případ vyvolal obrovský rozruch. Celé město bylo v šoku, jak snadno mohou být zneužiti důvěřiví lidé.

Soud vzal v úvahu věk ženy i okolnosti. Místo vězení dostala podmíněný trest a ochranu před těmi, kdo ji zneužili.

Na rohu ulice, kde kdysi stála s bedýnkou rajčat, dnes stojí kovová deska s nápisem:

„Na tomto místě policie odhalila jedno z nejnečekanějších zločinů v historii města. Nikdy nesuď podle vzhledu. Pravda bývá schovaná pod slupkou.“

Ale lidé si ten den stále pamatují. Nikdo by tehdy neuvěřil, že obyčejná babička s laskavým úsměvem bude stát uprostřed příběhu, který navždy změnil pohled města na to, co znamená „nevinný člověk“.