Pohřeb dítěte je tou nejtragičtější událostí, jakou si člověk může představit. Všichni přítomní byli zdrceni, plakali, pokoušeli se smířit s nenahraditelnou ztrátou. Jenže právě tehdy, na smutečním obřadu malé sedmileté holčičky, se odehrálo něco, co nikdo z přítomných nezapomene. Vše, co se zdálo být nevyhnutelné, se náhle zlomilo – díky jednomu jedinému rozhodnutí dědečka.

Masha – milovaná vnučka
Malá Maša byla veselá, zvídavá dívka, která žila se svým dědečkem poté, co tragicky přišla o rodiče. On se jí stal vším. V obci byli známí jako nerozlučná dvojice – shrbený stařík s kloboukem a holí, a vedle něj vždy usměvavá dívenka s copánky.

Jednoho rána ve škole však Maša náhle omdlela. Přivolaní záchranáři konstatovali zástavu srdce. Lékař stanovil smrt na místě, tělo bylo převezeno do márnice a pohřeb byl naplánován na třetí den. Rakev zůstala uzavřená – doporučení pohřební služby. Dědeček, otřesený a zdrcený, se podřídil.

Neodbytný pocit
Navzdory smutku dědeček nedokázal zahnat pocit, že něco nesedí. Maša nikdy neměla problémy se srdcem. Nebyla nemocná, vždy byla čilá. A tak v něm narůstal vnitřní neklid. Srdce mu říkalo, že je třeba se s ní rozloučit naposledy – osobně.

Rozhodující okamžik
Když rakev začali spouštět do hrobu, dědeček najednou vykročil vpřed.

— „Zastavte. Chci ji vidět. Naposledy.“

Pracovníci pohřební služby se zdráhali, ale neměli důvod odporovat. Rakev otevřeli.

A tehdy se zastavil čas.

Neuvěřitelné odhalení
Mašina tvář nebyla bledá. Oči nebyly zcela zavřené. Její rty měly přirozenou barvu. Dědeček natáhl ruku a dotkl se její dlaně – byla teplá. Jeden z hostů, bývalý zdravotník, okamžitě zkontroloval puls.

— „Má puls! Velmi slabý, ale je tam!“

Nastal chaos. Lidé začali volat záchranku. Mašu v bezvědomí, ale živou, převezli zpět do nemocnice.

Létargický spánek – vzácný a nebezpečný jev
V nemocnici potvrdili, že Maša nebyla mrtvá. Šlo o vzácný stav známý jako letargický spánek – tělesné funkce se natolik zpomalí, že člověk může působit mrtvě. Bez moderního vybavení je téměř nemožné tento stav rozpoznat. Záchranáři udělali chybu – pochopitelnou, ale fatální.

Kdyby dědeček nepožádal o poslední rozloučení, jeho vnučku by pohřbili zaživa.

Společenský ohlas
Zpráva se rychle rozšířila. Média mluvila o zázraku, veřejnost byla rozdělená – jedni vinili zdravotníky, druzí vyzdvihovali intuici starého muže. Dědeček nechtěl žádnou pozornost. Na všechny otázky odpovídal:

— „Já ji znal. Cítil jsem, že to není konec.“

Mašina cesta zpět
Maša strávila několik týdnů v nemocnici. Po probuzení si na nic nepamatovala, jen šeptla:

— „Slyšela jsem dědečka. Volal mě zpátky.“

Dnes je opět zdravá a doma. A její dědeček? Drží ji za ruku silněji než kdy dřív.