Všechno začalo jako nevinný výlet.

Lucie a David, mladý pár z Brna, milovali urbex – prozkoumávání opuštěných budov a míst, na která svět dávno zapomněl. Fotografovali pro atmosféru, pro zážitky… a v hloubi duše doufali, že jednou zachytí něco „neobyčejného“. Netušili, že jejich přání se splní. A že si tím podepíší vlastní rozsudek.

Našli to místo náhodou — starý zámeček Hluboš, hluboko v lesích, zcela mimo dosah turistů. Podle místních pověstí tam v roce 1928 zmizela celá rodina majitelů beze stopy. Zůstala jen zamčená brána a ticho. Místní se vyhýbali oblasti dodnes.

Lucie a David ignorovali varování. „Báječný materiál,“ smála se Lucie. Vešli dovnitř rozbitým oknem. Vzduch byl zatuchlý, ticho nepřirozené. David fotil Lucii na starém schodišti, u popraskaného zrcadla, před vysokými vitrážovými okny. Strávili tam sotva hodinu. Nic zvláštního se nestalo. Alespoň si to mysleli.

Horor začal doma.

Po návratu otevřeli fotky na počítači. Vše vypadalo normálně — až na jeden snímek. Lucie stála u okna ve druhém patře… a někdo stál za ní.

Byl rozmazaný, téměř průhledný, ale nepochybně lidský. Tvář bledá, oči hluboko zapadlé. A především — pohled přímo do objektivu. Jako by to… vědělo, že je foceno.

David zvětšil snímek. Myslel, že jde o odraz, nebo trik světla. Ale čím víc přibližoval, tím víc detailů vylézalo: roztažená ústa, deformovaná tvář, dlouhé, tenké prsty visící podél těla.

Zkontroloval metadata. Žádná úprava. Surový snímek. Poslal fotku přes několik ověřovacích nástrojů. Výsledek? 100 % autentické.

Od té chvíle už nic nebylo normální.

Lucie slyšela v noci šepoty. David se budil s podivnými škrábanci na zádech. Světla problikávala. A jednou, když šla Lucie večer do koupelny, uviděla v zrcadle stát za sebou postavu.

Otočila se. Nic. Ale v zrcadle — ještě pár vteřin stála. A usmívala se.

David se rozhodl fotku zveřejnit anonymně na fóru pro paranormální jevy. Bez jména. Bez místa. Jen obraz.

Reakce byly okamžité:

„Tohle není žádný fake…“

„Cítím se divně, když se na to dívám.“

„Ten pohled… mám husí kůži.“

A pak někdo napsal:

„Když se díváš příliš dlouho… začne se hýbat.“

David se smál. Ale jen do druhého dne.

Ráno ho Lucie našla mrtvého. Žádné známky násilí. 27 let. Lékaři určili selhání srdce. Ale jeho obličej… byl zkroucený ve výrazu hrůzy, jaký Lucie nikdy neviděla.

Zničená spálila všechna zařízení, smazala snímky. Ale pozdě. Jeden uživatel si fotku stáhl. A začal ji sdílet. Po internetu koluje stále. Někde ji najdeš. Ale ne každý, kdo ji viděl, zůstává stejný.

Někteří tvrdí, že postava už není jen na fotce.

Někteří říkají, že když se na ni zadíváš dost dlouho… přijde za tebou.