Všechno začalo jako pohádka. Anna a Dmitrij plánovali svou svatbu více než dva roky. Čas, energie, úspory — všechno investovali do představy dokonalého dne. Šaty byly dovezeny z Itálie, dort připravil slavný cukrář, pozvánky byly tištěny ručně na designovém papíře. Každý detail byl promyšlen do posledního milimetru.

Nikdo však netušil, že oslava, která měla být vyvrcholením jejich lásky, se změní v řetězec zvláštností, náhod a mrazivého strachu. Jen dvě hodiny po zahájení hostiny začali hosté opouštět sál v panice — a jméno jedné družičky se následujícího dne objevilo v policejním protokolu.

Rozbitý medailon – první znamení
Prvním varovným signálem byl medailon, který Anna nosila od dětství — dárek od její zesnulé babičky. Hodinu před odjezdem na obřad jí spadl na zem a rozbil se. Vizážistka uvedla, že Anna v tu chvíli zbledla a zaťala pěsti. „To je znamení,“ zašeptala.

Všichni to přičítali stresu. Vizážistka pustila hudbu, fotograf požádal o úsměv — den měl být přece šťastný.

Ale znepokojivý pocit zůstával.

Zrcadla, která se zamlžila zevnitř
Hostina se konala ve starobylé vile z 19. století nedaleko Petrohradu. Vila byla pečlivě zrekonstruována a často se zde konaly akce a oslavy. Ale jeden zál — právě ten, který si vybral pár — měl špatnou pověst. Obsluha se tam bála pracovat, technika se v něm často kazila. Přesto Anna a Dmitrij trvali na této místnosti, okouzleni jejími vitrážemi a akustikou.

Když se hosté začali scházet, někteří si všimli podivnosti: zrcadla v místnosti se zamlžila. Ne zvenčí — zevnitř skla. Jedna z družiček zažertovala: „Předkové přišli požehnat manželství.“ Tehdy se tomu všichni zasmáli.

Později už se nesmál nikdo.

Zmizelý číšník
Napětí vystoupalo, když se jeden z číšníků ztratil. Odešel do skladu pro skleničky a už se nevrátil. Kamery nezaznamenaly jeho návrat, jeho bunda i telefon zůstaly v šatně. Manažer zavolal náhradu, ale mezi hosty se šířil neklid.

O dva dny později ho našli v nedalekém lese. Špinavý, dehydrovaný, se skelným pohledem. Nebyl zraněný. Nedokázal mluvit — jen tiše opakoval jediné slovo: „zrcadlo“.

Přípitek, který všechno změnil
Vrchol přišel, když si vzal mikrofon Annin strýc — profesor filozofie, klidný a racionální muž. Uprostřed věty se náhle odmlčel, pohlédl do rohu sálu a zbledl. Pak se otočil na novomanžele a tiše řekl: „Neměli jste… tady být.“

Posadil se a už nepromluvil.

V tu chvíli vypadl proud. Ne na sekundu. Na pět minut. Hudba utichla. Za okny se rozfoukal vítr, přestože meteorologové slibovali klidné počasí.

Když se světla opět rozsvítila, Anna seděla na podlaze a plakala. A jeden z hostů — přítel ženicha z Moskvy — zmizel.

Našli ho až ráno — zamčeného ve skládce, s krvácejícím nosem a škrábanci na krku. Netušil, jak se tam dostal. Kamery v tu chvíli nefungovaly.

Byla ta svatba prokletá?
Během následujících dní prodělala ženichova matka mrtvici. Svědek začal trpět nočními můrami a vyhledal psychologa. Dmitrij zrušil líbánky, dal výpověď a stáhl se ze sociálních sítí.

Začaly kolovat zvěsti. Někteří tvrdili, že za vším stojí staré zrcadlo, které našli ve sklepě vily a použili jako dekoraci. Údajně je spojeno s legendou o dívce, která v roce 1923 zmizela ve stejné místnosti, během své svatby.

Jiní říkali, že Anna navštívila před obřadem astroložku, která ji varovala: nevdávej se 7. 7. Příliš symbolické. Příliš dokonalé. Anna však trvala na svém.

Existuje i třetí teorie — znepokojivější. Jeden z hostů anonymně napsal na síti, že několik dní před svatbou viděl Annu, jak v krbu pálí dopisy a pláče. Dopisy od bývalého partnera? Nebo něco jiného?

Nikdo neví jistě.

Co se s nimi stalo?
Uběhly tři měsíce. Anna a Dmitrij žijí odděleně. Oficiálně „pauza“. Neoficiálně — oba podstupují terapii. Nevyjadřují se veřejně. Všechny svatební fotografie zmizely. Zachovalo se jen jedno video — pořízené svatebním vlogerem.