Tereza odjakživa snila o lepším životě. Pocházela z malé mexické vesnice, kde se bojuje o každou korunu. Když jí vzdálená sestřenice Žosefina nabídla, aby přiletěla na její druhou svatbu v Dubaji, neváhala. Byla to příležitost, jak se podívat do světa, jak zažít něco, co ve svém životě nikdy nepoznala.

Netušila, že místo začátku nové životní etapy ji čeká konec – a to tragický.

Dubaj: město snů nebo past?
Přílet do Dubaje byl pro Terezu šokem i okouzlením. Vysoké mrakodrapy, zlato, luxus, vozy, které znala jen z filmů. Žila v přesvědčení, že tohle je vrchol úspěchu. Žosefina, která byla vdaná za bohatého podnikatele, jí ukazovala ten „lepší“ svět – večírky, šaty, šperky.

Právě na jedné z těchto slavností potkala Tereza Halída – šarmantního, staršího, ale sebevědomého muže, který jí ihned projevil zájem. Byl to milionář, vlastník několika stavebních společností, muž s kontakty v politice, s luxusními rezidencemi po celém světě. Po pár dnech se s Terezou zasnoubil. A během týdne svatba.

Bylo to jako z pohádky. Ale žádná pohádka netrvá věčně.

Svatba jako z katalogu. A pak ticho
Svatba proběhla ve velkolepém stylu – desítky hostů, hedvábné šaty, šperky za miliony. Tereza vypadala šťastně, ale jak později vypověděl fotograf, její úsměv byl trochu napjatý.

Druhý den po svatbě však přišla nečekaná zpráva – Tereza je mrtvá. Oficiální zpráva zněla: srdeční selhání. Bez podezření na násilí, bez známek drog, bez detailů. Tělo bylo během dvou dnů zpopelněno podle místních tradic.

Rodiče v Mexiku byli zdrceni. A když se dozvěděli, že se s jejich dcerou nelze ani rozloučit, začali klást otázky. Otázky, na které nikdo nechtěl odpovědět.

Neoficiální verze: co se opravdu stalo?
Podle neoficiálních informací ze strany místních aktivistů i zdrojů z právního prostředí nešlo o pouhou náhodu. V některých bohatých kruzích existuje nepsaná praxe tzv. „smluvních manželství“ – krátkodobých svazků se zahraničními ženami, které mají formální status manželky, ale žádná práva.

Ženy často nevědí, do čeho jdou. Podepíší dokumenty v jazyce, kterému nerozumí. Jsou izolovány, bez kontaktu s okolím, pod tlakem tradic a rodiny manžela. Podle některých tvrzení Tereza první noc po svatbě odmítla splnit některé „rodinné požadavky“. Mezi ní a Halídem mělo dojít ke konfliktu.

Následoval stres, strach a možná i podání sedativ. Výsledkem byla náhlá smrt. Přesné okolnosti nikdy nebyly vyšetřeny – policie případ uzavřela během 48 hodin.

Rodina bez odpovědí
Rodiče Terezy se obrátili na mexické úřady, ale narazili na zeď mlčení. Bez těla, bez důkazů, bez možnosti exhumace nebo pitvy nemohli nic. Mexiko nemělo pravomoci, a Spojené arabské emiráty neměly zájem případ znovu otevřít.

Tiskové agentury v Latinské Americe případ krátce zmínily, ale oficiální kanály mlčely. Jen několik nevládních organizací začalo upozorňovat na podobné případy.

Tichá smrt ve zlaté kleci
Tereza nebyla první. A pravděpodobně nebude poslední. Existují další případy – ženy z Latinské Ameriky, Asie či východní Evropy, které se provdaly za vlivné muže v cizích zemích a „zmizely“. Některé byly deportovány, jiné hospitalizovány, další se už nikdy neozvaly.

Jejich příběhy spojuje jedno – ticho. Mlčení, které si vynucuje společenská prestiž, moc a peníze. Mlčení, které chrání pachatele a dusí oběti.